Jak se zachraňuje klášterní knihovna

Foto: Egon Havrlant, archiv kláštera
Pondělí 5. srpen 2024, 8:00 – Text: Egon Havrlant

Poklad naskládaný ve stovkách banánových krabic. Staré knihy pokryté vrstvou prachu, mnohé zasažené plísní. Hromady svazků, z nichž některé byly vydány před více než pěti sty lety, tedy jen krátce po vynálezu knihtisku. Tak ještě donedávna vypadala historická knihovna kláštera Želiv. Od letošního března už ale vzácné svazky opět mají své důstojné místo. Po desetiletích strádání se vrátily do polic v nově upravených prostorách původní klášterní knihovny. Velký podíl na tom mají studenti archivnictví a historie Univerzity Palackého (UP), kteří na uspořádání knih pod vedením svých pedagogů pracovali šest let.

Už mnohokrát nám dějiny lidstva ukázaly, že ty nejzásadnější kapitoly se propisují do osudů lidí a knih téměř identicky. Platí to snad od chvíle, kdy převratný vynález Johanna Gutenberga navždy změnil svět, kterým se právě díky knihtisku mohly začít masově šířit myšlenky a informace. Temné události v naší historii tak vedle ničení lidských životů provázelo ničení knih ve snaze umlčet nepohodlné názory, vymazat paměť. Klášter Želiv patřil vždy k místům, jimž se těžké okamžiky naší historie nevyhýbaly. Je tedy téměř zázrak, že se tamní soubor knih, po staletí opečovávaný a rozšiřovaný premonstráty, uchoval až do dnešních dnů.

Historie želivského kláštera sahá až do roku 1139. V průběhu devíti staletí zažil mnoho pohnutých chvil. Byl postižen několika požáry, opakovaně obsazen husity i jinými vojsky, řeholníci se museli vypořádat s epidemiemi, přírodními katastrofami i nepřízní státní moci. Po únoru 1948 byl klášter v rámci Akce K zrušen, kvůli jeho odlehlé poloze zde byl zřízen internační tábor pro kněze a řeholníky, který byl uzavřen až v únoru 1956. Už roku 1950 byly budovy vyklizeny a knihy putovaly do Památníku národního písemnictví na pražský Strahov.

„Ve druhé polovině dvacátého století sloužil klášter jako psychiatrická a protialkoholní léčebna. Necitlivá správa areálu vzácnou historickou památku prakticky zdevastovala,“ doplňuje současný opat kláštera Tadeáš Róbert Spišák. Vzpomíná, jak sám před dvaceti lety do želivského kláštera přišel a provázel návštěvníky refektářem – společnou jídelnou řeholníků: „Povzdechl jsem si, že v patře nad námi je knihovna, tedy místo pro duchovní pokrm, ale bohužel zavřená. Nábytek byl za komunistů spálen, knihy tam tedy ležely jen tak na hromadách,“ líčí opat Spišák neutěšenou situaci, kdy se knihy sice už vrátily ze Strahova zpět, ovšem v neúplném počtu, neevidované a neuspořádané.

Snahy o to, aby knihovna získala svůj původní vzhled a především funkci, začaly získávat konkrétní obrysy před šesti lety, kdy do kláštera začali na prázdninové praxe jezdit studentky a studenti olomoucké filozofické fakulty. Po celou dobu je při této náročné práci vedly pedagožky Jana Oppeltová, Ema Šimková a Věra Slavíková z katedry historie FF UP. „S našimi studenty vyrážíme na terénní praxe i do jiných institucí v Čechách a na Moravě. Do želivského kláštera jezdíme od roku 2018 vždy se skupinkou patnácti až dvaceti studentů. Práce tady byla opravdu těžká. Knihovnu jsme za tu dobu museli dvakrát vystěhovat, každá z těch knih nám prošla rukama minimálně třikrát. Když vezmeme v potaz jejich váhu, je to, jako bychom přestěhovali tři a půl slona,“ směje se Jana Oppeltová.

Do prací v klášteře se zapojili nejen posluchači katedry historie, ale také studenti dějin umění či muzikologie. Společně historické svazky uspořádali, opatřili signaturami a z části také zkatalogizovali. Na podzim minulého roku pak knihy během několika prodloužených víkendů nastěhovali do nově pořízených regálů. Moderní mobiliář byl navržen projekční kanceláří Šépka architekti. „Jedná se o systém betonových podpěr a plechových polic, přičemž beton byl odléván přímo na místě s použitím štěrku a kamínků z řeky Želivky. Chtěli jsme tak do architektury vepsat to samotné místo. Celá sestava je udělána jako samostojná, tudíž jsme ji nemuseli nijak kotvit do historických konstrukcí. Doprostřed celé místnosti jsme umístili stůl – osmimetrovou plechovou desku, na které se prezentují ty nejcennější knihy kryty třinácti poklopy. Záměrem bylo navodit dojem jakési hostiny u stolu, jelikož přímo pod knihovnou se nachází klášterní jídelna,“ popisuje architekt Jan Šépka.

Zrekonstruované a citlivě dovybavené prostory původní knihovny jsou zdobeny freskami z 18. století. Během slavnostního otevření letos na jaře si je prohlédl také rektor Martin Procházka. „Klášter Želiv patří k nejkrásnějším a nejvýznamnějším památkám u nás. Jsem hrdý, že k jeho obnově přispěli i naši studenti a pedagogové, kteří se tak podílejí na záchraně kulturního dědictví naší země. Myslím, že je to skvělá ukázka toho, jak naše studentky a studenti zvládají prakticky využít své znalosti a dovednosti. A co mě těší obzvlášť, je skutečnost, že tu máme velmi dobrý příklad společenské uplatnitelnosti humanitních oborů,“ říká rektor UP.

Želivský klášter je od roku 2010 národní kulturní památkou, loni si areál pro­hléd­lo 17 tisíc návštěvníků. Samotná knihovna není součástí prohlídkového okruhu, k dispozici je badatelům a odborné veřejnosti. Návštěvníkům se otevře jen při zvláštních příležitostech, je totiž součástí klauzury, tedy prostor, v nichž se pohybují pouze řádoví bratři. „Klášter nemůže fungovat bez knih. Želivská knihovna měla být odrazem světa, proto jsou v ní vedle teologické literatury zařazeny i knihy z nejrůznějších oborů psané hlavně německy, latinsky a česky. Nám se podařilo do knihovny umístit 25 000 svazků vydaných do roku 1860. Jsou mezi nimi i středověké a barokní rukopisy, a dokonce i několik prvotisků, které byly tištěny před rokem 1500. Pro studenty je to opravdu výjimečný okamžik, kdy mohou poprvé držet v rukou tak staré a vzácné knihy,“ podotýká Jana Oppeltová.

Vedle zrekonstruované knihovny otevřel klášter Želiv před letošní turistickou sezonou také nově upravené prostory staré prelatury – sídla opata. „I zde jsme vděčni za spolupráci paní doktorce Janě Oppeltové, která je autorkou libreta expozice a spolu s dalšími kolegy z Filozofické fakulty Univerzity Palackého a z Hroznatovy akademie Kláštera v Teplé také její zdařilé instalace,“ dodává Tadeáš Róbert Spišák. Stará prelatura je nyní součástí prohlídkového okruhu kláštera, nově instalovaná expozice přibližuje archeologické nálezy a zejména podobu opatského bytu na začátku 20. století, včetně ložnice, pracovny, jídelny, salonu, soukromé kaple, knihovny či klášterního muzea.

„Rád bych Univerzitě Palackého, jejím zaměstnancům a studentům ze srdce poděkoval. Bez jejich úsilí, obětavosti, odborných znalostí a neobyčejného entuziasmu bychom toto dílo nedokončili. A především bychom nikdy nedospěli k tomu, že naše historické svazky jsou po téměř sedmdesáti letech znovu uloženy v původních prostorách,“ dodává opat želivského kláštera.

Text přineslo aktuální vydání magazínu Žurnál UP.

Zpět

Nastavení cookies a ochrany soukromí

Na našich webových stránkách používáme soubory cookies a případné další síťové identifikátory, které mohou obsahovat osobní údaje (např. jak procházíte naše stránky). My a někteří poskytovatelé námi využívaných služeb, máme k těmto údajům ve Vašem zařízení přístup nebo je ukládáme. Tyto údaje nám pomáhají provozovat a zlepšovat naše služby. Pro některé účely zpracování takto získaných údajů je vyžadován Váš souhlas. Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat (odkaz najdete v patě stránek).

(Technické cookies nezbytné pro fungování stránek. Neobsahují žádné identifikační údaje.)
(Slouží ke statistickým účelům - měření a analýze návštěvnosti. Sbírají pouze anonymní data.)
(Jsou určeny pro propagační účely, měření úspěšnosti propagačních kampaní apod.)