Velmi zajímavému tématu se začínají věnovat vědci z Filozofické fakulty UP. Během tříletého projektu financovaného Grantovou agenturou ČR chtějí zjistit, jaká je role zvuku v procesu formování kolektivní paměti druhé světové války. Napříč obory budou zkoumat, jak se zvuk podílel na chápání války a její interpretaci v uplynulých třech desetiletích.
Při reflexi současné kultury se sází především na vizuálno, na tak zvaný okularcentrismus. Ten říká, že svět vnímáme tak, jak ho vidíme. Tuto myšlenku však v zahraničí již začali doplňovat dalším narativem, a totiž že při reflexi kultury nelze opomenout roli zvuku. Sluch jako jeden z důležitých lidských smyslů je totiž podle vědců dokonce i rychlejší a přesnější než zrak. Proto se ve světě začaly rychle rozvíjet sound studies, zvuková studia, která se uvedenému tématu věnují. V českém prostředí jsou však zatím spíše popelkou. Mimo jiné i proto se tématu začali věnovat vědci z FF UP, a to v rámci projektu Akustická paměť druhé světové války v českém kontextu v letech 1990–2020.
„Sluch je nejen rychlejší a přesnější než zrak, ale varuje nás i před nebezpečím. Nese tak podstatnou emocionální nálož. Když se řekne druhá světová válka, vybavíme si patrně zvuky padajících bomb, sirény ohlašující nálety, hřmot zbraní. Zvuky tak můžeme vnímat jako narativy nesoucí určitý význam, který je posléze předáván dalším generacím,“ uvedla Radmila Švaříčková Slabáková, garantka výše uvedeného projektu z katedry historie.
I když se zatím přesně neví, jaký je podíl zvuků na formování nadnárodních narativů druhé světové války, mohou být podle badatelů z FF UP právě zvuky velmi důležitým nositelem významů. Patrně snadněji než texty nebo obrazy totiž překonávají národní hranice a přispívají k určité europeizaci či globalizaci paměti druhé světové války. Například hudba z filmu Schindlerův seznam, která je známa po celém světě a hraje se na různých koncertech, nese poselství holokaustu a jeho význam, který mu byl dán právě v tomto filmu.
Tříletý projekt, jehož hlavním výsledkem má být kolektivní monografie v angličtině, publikovaná zahraničním prestižním nakladatelstvím, má přispět i k dalšímu poznání. Vědci v něm chtějí nabídnout informace o tom, jak se paměťové kultury přelévají přes hranice národních států. Proto přizvali ke spolupráci i kolegy ze Soundscape studia z polské Vratislavi.
„Světové odborné veřejnosti nabídneme jako výsledek příspěvek k poznání ze zemí bývalého východního bloku, kde po pádu komunistických režimů prošla interpretace druhé světové války mnohými zvraty. Věříme také, že se nám podaří pokročit na poli interdisciplinárního bádání, protože bez propojování oborů se ani paměťová, ani zvuková studia neobejdou. Náš tým zamíří tedy nejen do oblasti historie, ale také filmu, hudby a románů, v nichž je druhá světová válka reflektována,“ doplnila za řešitele projektu Radmila Švaříčková Slabáková.
Které zvuky pomáhaly konstruovat význam druhé světové války? Jaký byl vliv intenzivní globalizace a rychlého rozvoje digitálních technologií na homogenizaci paměťových kultur? Tyhle a řadu dalších otázek si klade řešitelský tým tříletého projektu Akustická paměť druhé světové války v českém kontextu v letech 1990–2020, který podpořila GA ČR finanční částkou 2 909 tis. korun.