Palacký dává příležitost – to je motto Nadačního fondu UP, který od roku 2015 podporuje mladé talentované vědce. Každým rokem přibývají další, kteří dostanou na rok šanci bez přehnané byrokracie pracovat na svém projektu, vyjet do světa, potkat se s uznávanými kapacitami svých oborů a učit se medializovat vědu. Má ale podpora skutečně smysl? Může mladým vědcům pomoci v kariéře? Pokud ano, jak? Na tyto i další otázky odpoví v seriálu Žurnálu Online někteří z těch, kteří získali podporu v minulosti a s odstupem času už mohou práci fondu hodnotit.
Jan Kollár, doktorand na katedře botaniky PřF, získal podporu Nadačního fondu UP v roce 2015, hned v prvním roce jeho fungování. Zaujal projektem zaměřeným na výzkum druhové diverzity a fylogeneze rozsivek, jedné z nejdiverzifikovanějších skupin mikroskopických řas. Studium rozsivek dosud zaostává za ostatními řasovými skupinami z důvodu náročné kultivace. Přínos projektu spočívá v možnosti aplikace nashromážděných znalostí v aplikované ekologii (např. bioindikace kvality vodních ekosystémů), biotechnologii (hledání druhů s nejvyšším potenciálem pro biotechnologické využití) a dalších přírodovědných odvětvích.
Měla podle vás podpora Nadačního fondu UP vliv na vaši vědeckou kariéru?
Některé přínosy jsou zjevné. Jde například o cenné zkušenosti s navrhováním a vedením vlastního výzkumného projektu nebo nutnost naučit se nové laboratorní a analytické metody.
Za jeden z největších přínosů však považuji možnost pokračovat ve výzkumném projektu, který jsem započal během pracovní stáže Erasmus s kolegy z proslulé protistologické laboratoře na Univerzitě v Gentu v Belgii. Díky tomu jsem se nestal jen dalším „erasmákem“, který se tam na pár měsíců objevil, odvedl nějakou práci a pak zase beze stopy zmizel. Profesní i osobní vztahy se díky podpoře Nadačního fondu UP podařilo prohloubit a plodná spolupráce tak pokračuje dodnes. Je koneckonců i jedním ze základních kamenů mého doktorandského projektu.
Zpětně si také uvědomuji, že dalším významným důsledkem podpory a následného prohloubení vztahů s belgickými kolegy bylo rychlejší začlenění do vědecké komunity. Pro mladého neznámého vědce může být navazování nových kontaktů na mezinárodních konferencích výzvou. Znát alespoň pár lidí je v tomto ohledu velikou výhodou. Mohou vás představit svým známým, ti vás zase představí svým známým a podstatně rychleji se tak dle mého názoru vy i to, co reprezentujete, dostává do povědomí příslušné vědecké komunity.
Jak vnímáte dopad vzdělávacích a doplňkových aktivit fondu na vaše schopnosti a motivaci pro vědu?
Díky Nadačnímu fondu UP jsem měl možnost absolvovat několik workshopů zaměřených na popularizaci vědy, přednášení a rozvoj dalších soft skills. Vše bylo navíc zakončeno přednášením na AFO, takže jsme si mohli hned vyzkoušet, jak naše nově nabyté znalosti fungují v praxi. V českém vzdělávacím systému je právě zdokonalování soft skills podceňováno a očekává se, že se je studenti naučí tak nějak mimochodem, což je podle mě špatně. Možnost cíleně je pod vedením tuzemských i světových expertů rozvíjet proto považuji za exkluzivní příležitost. Já sám koneckonců nabyté znalosti a dovednosti využívám velmi často, ať už na vědeckých konferencích, při výuce na univerzitě nebo při popularizaci na středních a základních školách. Nabyté znalosti a zkušenosti se také pokouším předat dalším pro vědu zapáleným studentům prostřednictvím workshopů, které v rámci přednáškové sekce UP Crowd jednou až dvakrát ročně pořádáme.
Co by vám ještě pomohlo?
Podpora fondu je velmi komplexní a zdaleka nejde jen o peníze. Z pohledu podporovaného studenta mě proto nenapadá, co víc bych si mohl přát. Klidně ale může být víc workshopů zaměřených na již zmíněné soft skills, protože těch není nikdy dost. Další věcí, které není nikdy dost, jsou zkušenosti. Z hlediska přednášení by proto pro podporované studenty mohlo být přínosné vyjíždět prezentovat svoji vědu veřejnosti, ať už prostřednictvím fakultních škol PřF UP nebo prostřednictvím UP Crowd.
Už víte, jakým vědcem se jednou chcete stát?
To je velmi složitá otázka, která by se dala hodně rozvést. Ve zkratce řečeno bych ale rád byl vědcem vysokých morálních standardů a integrity, vědcem s nadhledem, rozhledem a pokorou. Rád bych svou prací a jednáním pozitivně reprezentoval nejen sebe sama, ale i naši laboratoř, alma mater a národ. A samozřejmě bych rád prospěl společnosti, ať už samotným rozšiřováním našich znalostí o světě nebo vzděláváním dalších generací vědců (ideálně obojím).