Kriminalistky v televizi: Nepříliš probádanému tématu se věnovaly odbornice z Filozofické fakulty UP

Popis genderových identit v divácky celosvětově oblíbeném žánru krimi přibližuje nedávno vydaná kniha Ženské hrdinky a jejich zobrazování v českých televizních krimiseriálech. Téměř dvou set stránkové dílo Jany Jedličkové z katedry divadelních a filmových studií a Ivety Jansové, která působila na katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky FF UP, vydalo Vydavatelství Univerzity Palackého.

„Historicky se jedná o typ televizní tvorby, který vznikal primárně pro muže, a to jak u nás, tak v zahraničí. Až donedávna se dokonce mělo za to, že se ženám krimi pořady ani moc nelíbí, což je samozřejmě výsledek stereotypních představ o tom, jak se muži a ženy dívají nejen na televizi,“ uvedla Jana Jedličková, členka katedry divadelních a filmových studií FF. Společně s Ivetou Jansovou nabídly prostřednictvím výzkumu dekády české televizní krimitvorby unikátní mapu období přerodu české televizní kriminální produkce. V knize vysvětlují specifická tuzemská schémata zobrazování ženských postav i pronikání zahraničních tendencí.

„Už více než deset let se zahraniční euro-americká televizní produkce snaží z různých důvodů přitáhnout ke kriminálním seriálům i divačky. Jednou ze strategií, která se zřejmě osvědčila, je změna pozice ženských postav v krimi narativech. Ženy už nejsou jen manželky a milenky kriminalistů, jejich sekretářky, matky nebo oběti vrahů, ale stávají se i kriminalistkami a v řadě případů pak také hlavními postavami,“ řekla Jana Jedličková. Podle ní se česká televizní tvorba tomuto postupu poměrně dlouho bránila. „Čeští tvůrci kriminálek doteď považují například ženské postavy kriminalistek za ne příliš realistické, což je vlastnost, která je u krimi seriálů hodně důležitá. Z našeho výzkumu nicméně vyplynulo, že se tento náhled pozvolna mění. A byť úplně nemůžeme stále říct, že bychom v Česku měli hodně postav kriminalistek, jejich počet se postupně zvyšuje. A co víc, jsou to často postavy přinejmenším zajímavé,“ dodala.

Řada krimi seriálů, které obsahují postavy kriminalistek, je podle autorek nové publikace často propagována televizemi jako seriály feministické nebo seriály, které ukazují, jak těžký život mají ženy u policie. Z výzkumu, který byl součástí projektu Ženské televizní postavy v kontextu kriminálních žánrů katedry divadelních a filmových studií, však vyplynulo, že seriály jako Policie Modrava, Temný kraj nebo Mordparta vykreslují často ženské postavy jako oběti, pro které je výhodnější mlčet a tiše trpět než se ozvat a svou neutěšenou situaci nějak aktivně řešit.

„To samozřejmě s feminismem nemá mnoho společného. České krimi seriály, které pracují s postavami kriminalistek, mají ale poměrně zajímavý přístup. Například k postavám vyšetřovatelek, které jsou zároveň matkami. S kolegyní jsme kupříkladu zjistily, že je v zahraničí oblíbený stereotyp velmi inteligentní a schopné kriminalistky, která je ale zároveň naprosto neschopná matka. Jakoby nemohla být dobrá máma, když je dobrá policistka. U českých pořadů je to ale trochu komplikovanější. Vyšetřovatelky, pokud jsou matky, jsou zpravidla za špatné matky považované svým okolím, které je ale víceméně vykresleno jako ignorantní nebo příliš staromódní. Naopak seriálová vyprávění téměř vždy zdůrazňují, že policistky jsou dobré v tom, co dělají, právě proto, že jsou dobré mámy. Jakoby je mateřství na jedné straně víc motivovalo se osvědčit a na straně druhé je i připravilo na náročné vedení týmu,“ shrnula za obě autorky knihy Jana Jedličková. 

Na rozdíl od Ivety Jansové, která detektivní a krimi narativy doslova miluje a tématu reprezentace žen v zahraničním krimi se věnovala už během doktorského studia na katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky, Jana Jedličková se k danému tématu dostala spíš náhodou.

„V době magisterského studia jsem se pod vedením Michala Sýkory z katedry divadelních a filmových studií zapojila do projektu studentské odborné soutěže. Věnovali jsme se televizním adaptacím britských detektivek. Už tehdy jsem se hodně orientovala na zobrazování minorit a marginalizovaných skupin v televizní tvorbě. Projekt jsem chápala jako zajímavou výzkumnou a publikační příležitost a postupně jsem se tak dostala k tématům, o kterých jsem doposud neměla ani tušení. Kriminalistky jsou v televizi totiž téma, které není moc probádané ani v zahraničí, ani u nás,“ dodala členka katedry divadelní a filmových studií a zároveň i její absolventka. Vzpomněla přitom, že inspirací jí byla mimo jiné i série kriminálek nazvaná Detektivové od Nejsvětější Trojice, jež se odehrává v Olomouci a okolí a kterou v knižní podobě napsal právě kolega Michal Sýkora.

„Její hlavní postava Marie Výrová byla pro mě doslova zjevením v české krimi a detektivní fikci. Přiznám se, že jsem českou krimi ještě nedávno považovala za značně konzervativní a nudnou. Ve výzkumu, potažmo v knize, jsme pak s kolegyní zjistily něco trochu jiného, což je ale právě to, co mě na podobných výzkumných projektech tolik baví. Vaše dojmy a představy jsou jedna věc, ale nakonec stejně záleží na datech a jejich erudované interpretaci,“ shrnula.

Kniha Ženské hrdinky a jejich zobrazování v českých televizních krimiseriálech vyšla ve zhruba dvou set kusech a v brzké době se čtenářům nabídne i v elektronické podobě. Jistě zaujme odbornou veřejnost. Autorky knihy však věří, že osloví i ostatní, neboť jejich cílem bylo napsat knihu, jež je nejen opřená o data, ale je i zároveň čtivá a srozumitelná i čtenářům a čtenářkám, kteří nevědí nic o teorii žánru, genderové reprezentaci, programových slotech i interpretativním čtení.