Letní putování: Bloudění po Hanáckém Mont Blanku

Rozhledna na Velkém Kosíři, v galerii pod textem pak další zmiňovaná místa.
Foto: Martin Višňa
Sobota 29. srpen 2020, 7:00 – Text: Martin Višňa

Kde jinde zakončit náš letní seriál po turistických zajímavostech nejen blízko Olomouce než na Velkém Kosíři, hanácké velehoře, na kterou narazíte i na univerzitních propagačních předmětech v UPointu? Velký Kosíř je nepřehlédnutelná dominanta Hané a na popisované trase se můžete přesvědčit, že důvodem k jeho návštěvě nemusí zdaleka být jen výhled z rozhledny.

Pověst praví, že kdysi dávno přepadli Ječmínkovo království čerti, kteří se chtěli zmocnit tohoto úrodného kusu Moravy. Hanáky chtěli vyhnat salvou balvanů, ovšem ti se pod vedením Ječmínka nenechali zastrašit, bránili se svými kosíři, zahnutými noži. V tu se objevil sám vládce pekla a největší balvan zamířil na Ječmínka. Moravský král se pohotově ohnal svým kosířem a ďábla poranil na ruce, že balvan pustil na zem. Čerti se dali na ústup. Ďáblův balvan ovšem zůstal, časem povyrostl a dostal podobu kosíře… Tak prý Velký Kosíř, nejjižnější výběžek Zábřežské vrchoviny, vznikl. Odborníci z přírodovědecké fakulty by jistě oponovali reálnější verzí, nic ovšem nezmění fakt, že v hanáckých poměrech si Kosíř oblíbené přirovnání k nejvyšší hoře Evropy zaslouží, i když jeho vrchol leží jen o zhruba 220 metrů výše než historická centra Olomouce či Prostějova.

Velký Kosíř je pro svou velikost i dopravní dostupnost oblíbenou rekreační a turistickou lokalitou, kam míří za čerstvým vzduchem a relaxací nejen lidé z blízkých vesnic a měst, ale i ze širokého okolí. Zdolat zalesněný vrchol, který je prohlášen přírodním parkem, totiž zvládne bez problémů každý, snad jen od Čech pod Kosířem se na nejprudší cestě člověk trochu více zadýchá. Zajímavá rozhledna s krytým schodištěm, které obtáčí konstrukci věže, na vrcholu stojí od roku 2013, z plošiny ve výšce 25 metrů nabízí výhled na kus Hané i Konicka. Už v minulosti tu přitom dřevěná vyhlídková věž stála, stržena byla kvůli špatnému technickému stavu v roce 1939. Pod rozhlednou je vybudováno posezení a kryté ohniště, přičemž pokud je vyhlídka otevřená, nemusíte propadat panice, že si nemáte co opéct – kromě vstupenky či turistických vizitek lze na pokladně koupit i špekáček. Ale dost už o rozhledně, protože na Kosíři najdete i spousta dalších pěkných míst, často mnohem klidnějších a sem tam i překvapivých.

Trasa, kterou se na následujících řádcích vydáme, začíná i končí ve Slatinicích, lázeňské obci zhruba půlhodiny autobusem od Olomouce. Léčivé účinky zdejších sirných pramenů jsou známy od druhé poloviny 16. století. Pokud se vody s charakteristickou vůní neštítíte, můžete se osvěžit například u pramene sv. Víta u sportovního areálu. Kromě lázní, v jejichž historické budově je oblíbená restaurace, se Slatinice mohou pochlubit také řadou dalších zajímavostí: dominantou návsi, na níž celoročně vlají moravské vlajky, je ve vyvýšené poloze barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, na faře funguje příjemná kavárna, před ní voní bylinková zahrádka a naopak za ní bývalá konírna, v níž najdete expozici děl slavného malíře a ilustrátora Zdeňka Buriana. Na návsi lemované mimo jiné několika typickými hanáckými grunty láká zase k návštěvě Muzeum veteránů. Za chvíli pozornosti stojí i někdejší lichtenštejnský dvůr, v němž sídlí obecní úřad, a smírčí kříž při ulici k vlakové zastávce. 

Ze Slatinic vyrazíme proti proudu potoka Slatinky, který si k lázním klestí cestu úzkým údolíčkem. Po břehu vede pěšina provázená žlutou turistickou značkou, také tu jsou stanoviště s jógovými cviky pro protažení těla, nicméně po dešti chce jakékoliv konání zde trochu opatrnosti. Brzy cesta dosáhne okraje lesa, kde žlutá značka nabízí odbočku k pomníku leteckého neštěstí z roku 1998, kdy při pádu vrtulníku zahynuli čtyři členové jeho posádky, chybělo jim sedm minut do přistání. Dále po žluté bychom došli do místa zvaného Kobylí hlava, kde má být zakopaný zlatý poklad a kde tabule naučné stezky také informuje o dřívějším nálezu torza hliněné sošky ženy z mladší doby kamenné, takzvané Kosířské Venuše. My se však od pomníku letců vydáme po cestách mezi poli, mimo jiné kvůli výhledu do okolí (a začátkem léta i kvůli úrodě na ovocných stromech), a přiblížíme se k silnici z Drahanovic do Lhoty pod Kosířem. Těsně před Lhotou mineme lokalitu starodávného hradiště a přímo ze Lhoty, kde se vaří pivo Kosíř, si zase můžeme užít výhledu na Náměšť na Hané a vesnice patřící k Drahanovicím a protější lesnaté kopce, za kterými se ukrývá malebné Terezské údolí.

Poté už se opět ponoříme do lesa. Sice v posledních letech utrpěl suchem, kůrovcem a následným kácením, ale stále nabízí dostatek stínu i jedlého bohatství – hub nebo třeba ostružin. Lesními cestami, kde s velkou pravděpodobností nenarazíme na živáčka, dojdeme až nad svahy mířící prudce k Čechám pod Kosířem. Trochu jako zjevení tu působí novogotická kaplička Panny Marie Růžencové – ale zase kde jinde hledat klid pro zastávku a případné zamyšlení. Kaplička tu vyrostla v dobách největší slávy nedalekého statku Gabrielov, kde Silva-Taroucové, páni na zámku v Čechách pod Kosířem, chovali mimo jiné ušlechtilé koně. Statek zanikl poměrně nedávno, do současnosti se dochovaly jen části obvodové zdi, základy staveb a rybníček, areál je ale dál hospodářsky využíván, pasou se tu ovce.

Čechy pod Kosířem a Drahanovice
Tyto dvě podkosířské obce jsme v textu zmínili, ale přímo jimi trasa výletu neprochází. Ale určitě v nich je co vidět. V Čechách pod Kosířem můžete zavítat na zámek zdobený díly malíře Josefa Mánesa, který tu často pobýval, a s expozici věnovanou filmům Jana a Zdeňka Svěrákových. Nevynechejte procházku zámeckým parkem. A za návštěvu stojí i Muzeum kočárů a Hasičské muzeum stojící v místech, kde dříve fungovala továrna hasicí techniky. Drahanovice se zase mohou pochlubit pěkným kostelem sv. Jakuba Většího a Černou věží, která je pozůstatkem zdejší tvrze. Bývalý evangelický kostel pak slouží jako Galerie U Kalicha. Další tvrz stávala v Ludéřově, který je částí Drahanovic, dodnes stojí v jejích místech barokní sýpka. Nad Ludéřovem se pak tyčí keltský menhir v blízkosti pozůstatků švédského opevnění z třicetileté války, v lokalitě se dříve mělo rozkládat keltské sídliště.

A to už jsme na dohled rozhledny, o které již ale řeč byla, pokračujme tedy dále po silnici k Čelechovicím na Hané. Cesta míjí staré ovocné sady a také malou jeskyni s vodním pramenem, a když dojde na kraj lesa, ocitáme se na hraně Státního lomu, jednoho z vápencových lomů na úpatí Kosíře, které byly nedávno prohlášeny národní přírodní památkou. Zejména zjara a na podzim bývají lomy plné barev, kdy se tu mísí drsnost odhaleného kamene s květy například chráněných konikleců či zbarvujícím se listím zdejší vegetace. Asi nejpůsobivějším je lom Vápenice blíže ke Slatinkám, odkud se nabízí i pěkný výhled do širokého okolí. U Státního lomu se ale ještě sluší, už s ohledem na jméno naší univerzity, zastavit se u pomníku Františka Palackého s nápisem Slavme slavně slávu Slávů slavných. Čelechovičtí ho nechali vztyčit v roce 1898 u příležitosti 100. výročí Palackého narození, během druhé světové války ho ale museli ukrýt před zničením nacisty.

Ve Slatinkách určitě zaměřme zrak alespoň na pěknou kapli sv. Jana a Pavla, u kříže za obcí pak opět uhneme ze silnice mezi pole. Mírné stoupání nás dovede na vrchol Malého Kosíře, kde mezi jámami po těžbě vápence stojí poutní kaple sv. Antonína Paduánského. Poutní místo chtěl v lokalitě, odkud jdou vidět slavné chrámy na Svatém Kopečku a Dubu nad Moravou, vybudovat už ve 40. letech minulého století místní kněz, absolvent a pedagog olomoucké bohoslovecké fakulty Antonín Šuránek, měl prý i podporu arcibiskupa Leopolda Prečana. Jenže po válce se moci chopili komunisté… a ještě před třemi lety tu stál jen kříž s obrázkem světce a lavičkou. Myšlenku poutního místa však Slatiničtí před časem vzkřísili a v létě 2018 byla neobvyklá dřevěná kaple vysvěcena. Musím ale upřesnit, že přímo od kaple na zmíněné chrámy a vůbec pořádný kus Olomoucka neuvidíte, za výhledem je třeba se přesunout kousek blíže ke Slatinicím, na pahorek s vysokým křížem a altánkem nad místním vodojemem. Pak už zbývá jen sejít dolů do lázeňské obce, zvolit správné místo k občerstvení a kosířskému bloudění i seriálu Letní putování s Žurnálem je konec.

Slatinice – Velký Kosíř – Malý Kosíř – Slatinice

Trasa: cca 17,5 km / mapa  
Nenáročná trasa vedená zejména po lesních pěšinách či zpevněných cestách, částečně i po lesní silnici, sjízdná na kole i s terénním dětským kočárkem. 

Jak tam? 
Slatinice mají dobré autobusové spojení s Olomoucí, cesta ze zastávky Tržnice, plocha trvá půl hodiny. Dostat se sem dá i osobním vlakem; z Olomouce s přestupem v Senici na Hané, z Prostějova přímo. 

Odkazy
Rozhledna Velký Kosíř
Slatinice
Autorův web Moravský turista
Plecháček s motivem Velkého Kosíře v UPointu

Zpět

Nastavení cookies a ochrany soukromí

Na našich webových stránkách používáme soubory cookies a případné další síťové identifikátory, které mohou obsahovat osobní údaje (např. jak procházíte naše stránky). My a někteří poskytovatelé námi využívaných služeb, máme k těmto údajům ve Vašem zařízení přístup nebo je ukládáme. Tyto údaje nám pomáhají provozovat a zlepšovat naše služby. Pro některé účely zpracování takto získaných údajů je vyžadován Váš souhlas. Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat (odkaz najdete v patě stránek).

(Technické cookies nezbytné pro fungování stránek. Neobsahují žádné identifikační údaje.)
(Slouží ke statistickým účelům - měření a analýze návštěvnosti. Sbírají pouze anonymní data.)
(Jsou určeny pro propagační účely, měření úspěšnosti propagačních kampaní apod.)