Letní putování: Po okraji vojenských újezdů

Tak trochu symbolicky se v době připomínky událostí ze srpna 1968 podíváme s předposledním Letním putováním do míst, která dříve sloužila vojenským účelům. Zatímco okolí Města Libavé civilně dýchá teprve krátkou dobu a láká na řadu neutěšených až tajemných míst, na Drahansku je armádní výcvikový prostor již dávnou minulostí.

O převléknutí oblasti Libavska původně obydlené převážně německým obyvatelstvem do vojenského mundúru bylo rozhodnuto krátce po druhé světové válce. Armáda původně plánovala zabrat pro své potřeby kus Hrubého Jeseníku, to se však setkalo s odporem úřadů i veřejnosti. Do libavského vojenského újezdu byla po roce 1946 zahrnuta celá území 24 obcí a prostor byl až do 90. let minulého století veřejnosti zapovězen. Vedle československých vojáků ho po srpnu 1968 využívaly i útvary sovětské Střední skupiny vojsk, která tu měla mít umístěné i jaderné střely. Teprve na přelomu tisíciletí se začaly některé okrajové části újezdu znovu zpřístupňovat a veřejnost mohla vidět, jak se desítky let správy československou a sovětskou armádou na podobě oblasti podepsaly.

Nejvýmluvnějším příkladem je zaniklá vesnice Stará Voda, nad jejímiž sedmdesáti domy dominoval poutní kostel sv. Jakuba Staršího a sv. Anny s klášterem. Z kláštera poškozeného na konci války a zdemolovaného v závěru 60. let zůstalo pouze torzo zdiva a studna, stavení okolo byla stržena už o něco dříve, poničený hřbitov zarostl trávou a křovinami. V rozvalinách byla kaple sv. Anny nad nedalekou Královskou studánkou a zdevastovaný byl i samotný barokní chrám, který přečkal nejednu snahu o sejmutí památkové ochrany, ustájení dobytka i skladování munice. Od 90. let poutnímu místu vrací důstojnou podobu mimo jiné skauti a množství dobrovolníků, za přispění i původních německých obyvatel byl zachráněn kostel, obnovena Královská studánka, hřbitov i trosky kláštera byly vyčištěny. V chrámu, jehož interiér „zdobí“ mimo jiné četné nápisy v azbuce, se znovu konají poutní mše a lze se do něj podívat i při jiných příležitostech. Autem se dá dojet až do středu někdejší vesnice, pěšky je to zhruba hodina cesty po dlážděné silnici z Města Libavé, kam se dá dostat autobusem od Šternberka či Moravského Berouna. 

Také v samotném Městě Libavé je čemu věnovat pozornost, i když obec ze své původní podoby mnohé ztratila, mimo jiné zástavbu náměstí, kde šly historické domy k zemi ještě poměrně nedávno. Jen pár kroků od náměstí ale stojí kostel Povýšení sv. Kříže, který vojáci proměnili ve skladiště, a také poslední z libavských větrných mlýnů, kde díky Okrašlovacímu spolku Lubavia, který o místní památky pečuje, vzniklo malé muzeum připomínající původní obyvatele regionu. Od mlýna to není daleko k široké silnici na hranici vojenského prostoru, po níž se pohodlně dostaneme k další zdejší zaniklé vsi, z níž zůstaly jen torza zdí podél cesty. Ta pak z Bělé míří do úzkého, drsně půvabného údolí řeky Bystřice, kam se proklestí nedaleko oblíbené skály Malý Rabštýn, kterou horolezci využívají jako cvičnou stěnu a turisté si z ní užívají pěkný výhled na údolí, kudy prochází i železniční trať od Opavy do Olomouce.

Podél chráněných Kamenných proudů pak modrá turistická značka a naučná stezka dovedou až k nádraží v Domašově nad Bystřicí. Městečko je známé především díky bitvě z roku 1758, kdy rakouští vojáci pod vedením slavného generála Laudona přepadli pruský konvoj se zásobami a přinutili tak Prusy ukončit obléhání olomoucké pevnosti. Památník, který událost připomíná, je ovšem kus za obcí směrem na Novou Vésku, pozornost tak před odjezdem domů věnujme alespoň kostelu sv. Anny a pozůstatkům původní zástavby či historické budově nádraží. Při cestě ke hřbitovu je také vybudována vyhlídka, kterou v mapě nenajdete, ale kus Domašova z ní budete mít jako na dlani.