Letní putování: Poznejte Slavonice, jejich renesanci i ostnaté dráty

Léto je tu a s ním i čas dovolených, zbývají jen nějaké poslední (ne)akademické povinnosti. Kvůli, nebo spíše díky epidemii koronaviru je letos v kurzu Česká republika a není nouze o srovnávání slavných míst v zahraničí s podobnými tuzemskými destinacemi. I Žurnál Online vám během léta nabídne zajímavé tipy na výlet a troufáme si tvrdit, že s některými místy se v reklamních kampaních jen tak nesetkáte. Začneme při hranicích s Rakouskem, ve Slavonicích.

Historicky moravské městečko, které je však administrativně zařazeno pod Jihočeský kraj, zažilo dobu největšího rozkvětu v 16. století. Pak už význam spíše upadal, což měla na svědomí třicetiletá válka, velký požár v roce 1750, nové vedení poštovní trasy z Vídně do Prahy přes Znojmo, také výměna obyvatelstva a zřízení pohraničního pásma po druhé světové válce. Na druhou stranu si Slavonice dodnes zachovaly půvab, který jim doba renesance vtiskla – a kdo vkročí na jedno ze dvou náměstí pod městskou věží, musí ihned pochopit, proč se Slavonicím říká Malá Telč. A co víc, je to půvab, při jehož obdivování se nemusíte tolik mačkat jako v té „velké“ Telči. Mimochodem podobně jako Telč usilují i Slavonice o zápis svého centra na seznam kulturního dědictví UNESCO. A mimochodem podruhé – pokud jste viděli film Jana Svěráka Po strništi bos, pak jste viděli kus Slavonic (a nedalekého Písečného).

Při návštěvě města určitě nevynechejte výstup na městskou věž, která se tyčí při kostelu Nanebevzetí Panny Marie, projděte obě hlavní náměstí, která se skví fasádami se sgrafity, různými figurálními malbami nebo štíty završenými cimbuřím, a na tom větším z náměstí zamiřte k domu č. 480 (tuším, s cukrárnou), vejděte dovnitř a zvedněte hlavu ke stropu – vaše oči spočinou na nádherné diamantové klenbě zvané Slavonická růže. Zamiřte dochovanými městskými branami také do bočních uliček, v nichž najdete třeba někdejší synagogu nebo bývalou poštovní přepřahací stanici, za domy pak také části stařičkých hradeb. Je možné také nakouknout do městského podzemí. 

Slavonice a okolí města ovšem nabízejí mnohem více než tuto převážně goticko-renesanční krásu, jak se můžete přesvědčit na navržené patnáctikilometrové trase, kterou můžete absolvovat na kole, ale v pohodě se dá zvládnout i pěšky. V nedaleké vísce Maříž vzniká a také se prodává oblíbená keramika, stával tu i zámek, ze kterého zbyly jen trosky v parku. O kousek blíže státní hranici z vesničky Leštnice zůstala jen boží muka, studánka a propadlé sklepy. Sotva pak vstoupíme do lesa, staneme u historického hraničníku na trojmezí Čech, Moravy a Dolních Rakous.

Blízkost v minulosti přísně střežené hranice připomíná i Památník železné opony u vísky Kadolec, který je rekonstrukcí části signální stěny s ostnatým drátem z 80. let. Od Kadolce to pak není daleko k soustavě rybníků a linii prvorepublikových pohraničních bunkrů, které jsou součástí Pevnostního areálu Slavonice. V těchto místech je také paradoxně možné s dětmi vyrazit na cestu pohádkovým lesem. Děti také jistě zabaví malá zoo při nedalekém Bejčkově mlýnu. Další zastávkou při cestě zpět k městu může být Muzeum samorostů s více než 600 exponáty různých tvarů a patvarů nebo v lipách ukrytý gotický kostel Božího těla a sv. Ducha, který je dominantou krajiny. Od kostela k městu je možné jít křížovou cestou, byť v opačném směru. Ve městě pak po absolvované trase jistě přijde vhod občerstvení v některé z místních restaurací, kaváren či cukráren.

Tím by byla jednodenní ochutnávka Slavonicka u konce. Protože ale dostat se sem není jen tak (schválně si zkuste najít vlakové spojení z Olomouce!), vyplatí se přijet na více dní a poznat další kouty oblasti, které se říká Česká Kanada: Dačice, Český Rudolec se zámečkem přezdívaným jako Malá Hluboká, hrad Landštejn, Stálkov a jeho skalnaté okolí, Kaproun s památníkem Járy Cimrmana u vlakové zastávky na zdejší úzkokolejné dráze a třeba nedaleko Valtínova můžete navštívit rozhlednu U Jakuba a prohlédnout si oblíbenou skálu Ďáblova prdel...