Letní putování: Za maletínským pískovcem

Víte, co mají společného olomoucký sloup Nejsvětější Trojice, konvikt či Arionova kašna, Kalvárie v Moravské Třebové, křížová cesta v Rudě u Rýmařova nebo náhrobky na židovském hřbitově v Úsově? Jako materiál byl na ně použit maletínský pískovec, který se těžil blízko Mohelnice. A protože procházka ke zdejším lomům je povolena i nepovolaným, zamíříme s dalším Letním putováním právě sem. 

Vesnička Maletín leží na pomezí Olomouckého a Pardubického kraje, asi deset kilometrů na západ od Mohelnice. Pro odlehlost a klid jde o oblíbenou rekreační lokalitu, v minulosti ale v okolí obce fungovala minimálně desítka kamenolomů, odkud putoval materiál na řadu staveb a uměleckých děl nejen na střední Moravu, ale také do východních Čech, Polska či do Vídně. Asi nejvýznamnějším dílem, na které byl maletínský pískovec užit, je zmíněný sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci, zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO. Stejný materiál využili olomoučtí stavitelé a umělci mimo jiné i při stavbě komplexu jezuitských škol, Klášterního Hradiska nebo při budování souboru kašen – a to i v případě nejnovější Arionovy kašny na Horním náměstí.

Kdy se u Maletína začal proslulý jemnozrnný pískovec, jenž se vyznačuje dobrou blokovou odlučností, snadnou opracovatelností a má díky oxidům a hydroxidům železa žluté, žluto-hnědé a místy až červené zabarvení, těžit, se nedá spolehlivě říci. Naučná stezka vedoucí k lomům zmiňuje už Kelty, jistě ale těžba doznala rozvoje po osídlení zdejších hlubokých lesů ve 13. století. Jedním z nejstarších nalezených výtvorů je pozdně románská křtitelnice, která se našla u hájovny lišky Bystroušky na Stříteži. Největší rozkvět maletínské lomy zažily v 18. a 19. století, pak už objem těžby klesal a po druhé světové válce se tu těžilo spíše ojediněle, zejména pro potřeby oprav a rekonstrukcí.

Oblastí lomů v současnosti prochází zelená turistická značka a naučná stezka, davy turistů se to tu nehemží, naopak si můžete v klidu vychutnat šumění lesa nad opuštěnými lomy, z nichž některé zaplavila voda a jiné jsou už v terénu těžko znatelné. Naučná stezka upozorní především na zatopený Kubíčkův lom, při kterém je možné posedět a zároveň se něco málo dozvědět o nalezených stopách vodních rostlin a živočichů z dávného jezera, které se tu rozlévalo, a na pramen U Dvou Janů, který střeží do stěny zaniklého lomu vytesaný reliéf permoníka. Voda z pramene je osvěžující, děti pak jistě potěší vybudované bludiště a další dřevěné atrakce. Pozornému oku nicméně po cestě sem neuniknou ani další „podezřelé terénní změny“. V samotném Maletíně pak stojí za pozornost zejména kostel sv. Mikuláše se hřbitovem, kde se tyčí mimo jiné pozoruhodné sousoší Kalvárie, jak jinak ze zdejšího pískovce.

Výpravu do Maletína lze spojit s návštěvou dalších zajímavých míst v okolních kopcích Mírovské vrchoviny, třeba právě Mírova anebo na pěkného pozapomenutého údolí Ospitského potoka, kterému se říká též Slovácké. Nutno ale zmínit, že v blízké budoucnosti má klid v tomto kraji narušit výstavba dálnice D35, což je pro řidiče jedoucí z Moravy do Čech či opačně jistě skvělé, ovšem jaký bude mít dálnice dopad třeba právě na stezku k lomům u Maletína, těžko předvídat.

Na celodenní výlet můžeme vyrazit z vlakové zastávky Krasíkov, už z kolejí přitom nelze přehlédnout torzo středověkého augustiniánského kláštera Koruny Panny Marie na vyvýšenině obtékané Moravskou Sázavou. Z vděku za uzdravení po pádu z koně nechal klášter postavit ve 13. století tehdejší pán Moravskotřebovska Boreš z Rýzmburka. Do současnosti se dochovala pouze volně přístupná část klášterního kostela s dřevěnou zvonicí. Blízká obec Koruna, kterou naše trasa dále vede, pak svým jménem na klášter odkazuje. A to už pomalu, ale jistě scházíme k Ospitskému potoku, cestu v klidném údolí lemují mokřady a rozptýlené shluky chat. V minulosti se tu mělo rýžovat zlato, jak by napovídal název jedné z dřívějších vsí Zejfy. Vyznačená cyklotrasa nás zavede až k horní zástavbě Petrušova, odkud to bude chtít trochu orientačního smyslu, abychom úspěšně za překonání několika údolíček přešli lesem až zelené turistické značce – dosáhnout bychom jí měli přímo u výše zmíněného Kubíčkova lomu. Kdo si ale na neznačenou zkratku netroufá, může po cyklotrase dorazit až k rozcestí Jahodnice a odtud jít po zelené k lomům.

Zelená značka dovede až na kraj Maletína, který můžeme celý projít, s uvedenou zastávkou u kostela. S pokračováním po silnici k Javoří se brzy ve výhledu objeví hrad Mírov s nechvalně proslulou věznicí, která zde byla zřízena ve druhé polovině 19. století, ještě předtím pevnost sloužila vedle vojenských účelů jako káznice pro duchovní. Nejznámějšími vězni jsou nejspíš šumperský děkan Kryštof Alois Lautner, který byl obviněn ze služby ďáblu během tak zvaných čarodějnických procesů a následně v místě dnešních mohelnických městských sadů zaživa upálen na hranici, a Jiří Kajínek, kterému se z Mírova podařilo před dvaceti lety uprchnout. Z jistých důvodů je tedy možné si hrad prohlédnout jen s odstupem, nejlepší pohled na něj je z vyhlídky, kam dovedou šipky ze středu obce.

Údolím říčky Mírovky pak pokračujeme dále směrem k Mohelnici, v Křemačově na návsi vedle kaple určitě stojí za obdiv statek s empírovým průčelím. Poté mineme Křemačovský rybník a už jsme na kraji Mohelnice, do centra se necháme dovést modrou turistickou značkou, souběžnou alternativou je procházka sady, kde se můžeme zastavit u pomníčku připomínajícího upálení děkana Lautnera. Městu dominuje původně gotický kostel sv. Tomáše z Canterbury s věží, na kterou lze vystoupat za výhledy po okolí, historické jádro se ale může pochlubit také pěkným, spíše menším, až téměř komorním náměstím nebo částmi dochovaného městského opevnění včetně několika bašt či brány. U kostela je možné navštívit expozice mohelnického muzea a také Galerii Lautner v takzvaném Čarodějnickém domku na hradbách. Po modré značce se dá dojít až na vzdálené vlakové nádraží, po cestě ještě stojí za zmínku kostelík sv. Stanislava a přímo proti němu rodný dům Otty Wolfa, o němž jsme mluvili v tipu na výlet Tršickem. A teď už, po téměř třiceti kilometrech v nohou, jsme v cíli.