O situaci, do které se dostala, hovoří Pavlína Vajdová, studentka pátého ročníku Všeobecného lékařství na Lékařské fakultě UP, jako o snu každého medika. Na ulici úspěšně poskytla první pomoc bezvládně ležícímu muži, kterého ostatní spíše přehlíželi. Za tento čin studentce jménem fakulty poděkoval děkan Milan Kolář na neformálním setkání, ve které vyústil jeden děkovný e-mail.
„Svým profesionálním a skvělým zákrokem jste zachránila lidský život, to je něco fantastického. Ukazuje to nejen vaši připravenost pro lékařskou praxi, ale i to, že medicínu máte v srdci. Velice si toho vážím a jsem na vás hrdý,“ nešetřil slovy uznání Milan Kolář na setkání ve své pracovně, kterého se účastnil také Vladislav Kutěj z Centra pro výuku urgentní medicíny LF UP a primář oddělení urgentního příjmu Fakultní nemocnice Olomouc. Právě jemu totiž studentka po záchraně muže napsala zprávu, v níž děkovala za to, že se v nastalé situaci cítila připraveně, komfortně, sebejistě a do jisté míry si ji i užila.
„Když jsem ten e-mail četl, říkal jsem si, že to je ta nejlepší evaluace výuky. Velmi mě dojalo to, že člověk studenta něco naučí, ten to pak dokáže v reálném životě využít a následně napíše, že děkuje za to, co se ode mě naučil. Kolik kantorů zažilo něco takového? To jsem si prostě nemohl nechat pro sebe,“ uvedl Vladislav Kutěj. Pavlína Vajdová prý s odesláním zprávy váhala, jestli to nebude vypadat divně, jestli se nebude vytahovat. Máma, absolventka LF UP, ji ale ujistila, že to naopak učiteli udělá radost. Udělalo.
Muže ležícího bezvládně na zemi u nádraží si před Vánocemi všimla sestra medičky. Okolní lidé se ho báli dotknout, kromě záchranky tak zavolala i svoji sestru, budoucí lékařku. Ta s přítelem bezprostředně sedla do auta a vyjeli na místo. „Ihned jsem začala s postupy, které nás pan primář učil. Pána jsme narovnali a zaklonili mu hlavu. Nedýchal, ani nereagoval na bolestivé podněty, cítila jsem ale tep. V ústech měl zvratky a okolo pěnu. Začala jsem s nepřímou masáží srdce, při té se občas jakoby nadechl. Po chvilce mě při masáži vystřídal přítel, protože ji ale neměl nacvičenou, měl pokrčené lokty a prováděl ji rychleji, než by měl. Aby měl správné tempo, začala jsem nad tím bezvládným člověkem zpívat Rolničky,“ přiblížila Pavlína Vajdová.
Když se pak znovu ujala srdeční masáže, podařilo se resuscitovaného rozdýchat. To už přijela sanitka a muže si převzali k další péči záchranáři. O několik dní později sestra olomoucké studentky pána viděla, vypadal v pořádku. „Myslím, že je to sen každého medika, něco takového při studiu dokázat. Ve škole tyto praktické dovednosti neustále procvičujeme, zkoušíme si je na panácích, ale zachránit život, to je super pocit. Když jsme z toho místa jeli domů, přítel mlčel, zatímco já v sobě pořád měla ten adrenalin a byla jsem nadšená, že jsem takovouto situaci zažila,“ řekla.
„Uvědomila jsem si, že jsem vlastně poprvé v životě dělala něco, co opravdu umím. Všichni okolo mě pracují, dělají něco, v čem se našli a co je baví, já zatím dlouho studuji. Ale najednou přišel moment, kdy jsem mohla prodat, co jsem se už naučila,“ dodala medička, která ovšem původně chtěla být učitelkou.
Když se pak rozhodla pro lékařství, napoprvé nebyla přijata. To ještě neuvažovala o Olomouci, kde studovala její máma. O rok později však olomouckou medicínu vedle dalších škol zkusila. „Už jsem měla v ruce index hradecké fakulty, když přišla zpráva, že jsem do Olomouce přijatá na odvolání. Neváhala jsem ani chvilku. V Olomouci mi totiž sedly nejvíce přijímačky, líbila se mi zdejší atmosféra i město je krásné,“ vzpomněla Pavlína Vajdová, která se po dokončení studia chce vrátit do Ústí nad Labem a věnovat se gynekologii.