Uchovávat vzorky mozkové tkáně darované pacienty s neurodegenerativními onemocněními za účelem jejich dalšího výzkumu, který má přispět k vzniku a rozvoji léčebných metod těchto závažných nemocí, jako jsou například Parkinsonova a Alzheimerova nemoc, multisystémová atrofie či progresivní supranukleární paralýza. To je hlavním smyslem Mozkové banky Neurologické kliniky a Ústavu klinické a molekulární patologie Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc, která vznikla jako teprve druhá v České republice.
„Zřízením oficiální mozkové banky navazujeme na zhruba patnáctiletou klinickou a patologickou činnost v brainbankingu, kterou naše Neurologická klinika a Ústav klinické a molekulární patologie prakticky provozují již od roku 2009, především zásluhou profesorky Kateřiny Menšíkové a doktorky Lucie Tučkové, tehdy jako vůbec první v rámci České republiky,“ říká přednosta Neurologické kliniky LF UP a FNOL Petr Kaňovský. „Inspirovala nás také pozdější návštěva londýnské mozkové banky, kde jsme viděli výsledky jejich práce v oblasti sběru tkání a výzkumu neurodegenerativních onemocnění. Po návratu jsme zavedli stejný systém i u nás. Nyní tedy tato činnost získává oficiální status v návaznosti na nově pořízené špičkové vybavení, které nás posouvá na úroveň předních center například právě v Londýně, Vídni, Varšavě či Torontu,“ těší profesora Kaňovského.
Mozková banka zajišťuje standardizovaný postup při odběru, vyšetření a skladování biologického materiálu, což jsou nezbytné podmínky úspěšného výzkumu v oblasti neurodegenerativních onemocnění. Mozkové banky fungují ve většině států po celém světě. První oficiální v České republice vznikla ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze, druhá nyní po letech neoficiálního působení v Olomouci, přičemž obě již velmi těsně spolupracují. Vzájemné sdílení výsledků výzkumu je totiž velmi důležité pro zlepšování diagnostiky neurodegenerativních onemocnění a pro pochopení základních mechanismů jejich rozvoje a vývoj nových léků do budoucna.
„Určení správné diagnózy během života pacienta je v případě neurodegenerativních onemocnění v současné době stále velmi obtížné. Až ve dvaceti procentech případů je stanovena klinická diagnóza nesprávně, tedy je například diagnostikována Parkinsonova nemoc, přestože měl pacient úplně jiné neurodegenerativní onemocnění nebo kombinaci různých forem neurodegenerace. Definitivní diagnózu, tedy jakým typem onemocnění pacient skutečně trpěl, je možné stanovit až neuropatologickým vyšetřením mozkové tkáně. Detailní zkoumání mozkové tkáně darované pacienty, kteří trpěli těmito onemocněními, tak má zásadní význam pro pochopení patologických dějů odehrávajících se v postiženém mozku a pro vývoj účinné léčby,“ vysvětluje přednosta Neurologické kliniky.
Biologický materiál uchovávaný a dále zkoumaný v mozkové bance je získáván po úmrtí odběrem v rámci pitvy. Odběr a vyšetření mozkové tkáně, stejně jako její archivace a následný výzkum probíhají v souladu s etickými standardy a s předchozím souhlasem zemřelého nebo osob jemu blízkých. „Darování mozku znamená, že se pacient rozhodne věnovat po úmrtí mozek pro potřeby výzkumu. Za tímto účelem podepíše s ošetřujícím lékařem Souhlas s uchováním a využitím mozkové tkáně pro potřeby výzkumu. Pokud dárce není schopen vyplnit a podepsat informovaný souhlas, může tak učinit jeho nejbližší příbuzný. Tento souhlas je uložen ve zdravotnické dokumentaci pacienta a v mozkové bance,“ popisuje náležitosti darování přednosta Ústavu klinické a molekulární patologie LF UP a FNOL Jan Bouchal.
„Pro zajištění vyšetřitelnosti tkáně je důležité, aby byla mezi úmrtím a uchováním mozku co nejkratší časová prodleva. Mozková tkáň je nejdříve důkladně vyšetřena zkušeným neuropatologem, část mozku je přitom použita ke stanovení definitivní diagnózy neurologického onemocnění. Další vzorky jsou uchovány v mrazicím boxu při teplotě -80° Celsia a jiné jsou fixovány ve formalínu. Oba konzervační postupy umožní provádění neurovědního výzkumu mnoho let po jejich uložení,“ doplňuje docent Bouchal.
Pro darování mozku pro vědecké účely se mohou rozhodnout i lidé, kteří netrpí neurodegenerativním nebo jiným závažným onemocněním mozku. Tkáně darované lidmi bez neurologického onemocnění jsou velmi cenné, protože umožňují vědcům porozumění a srovnání vzhledu a fungování zdravého mozku s mozkem postiženým neurodegenerativním onemocněním.
Další informace jsou k dispozici zde.