Udržitelná univerzita se zabývá environmentální i společenskou udržitelností na Univerzitě Palackého už rok a půl. Za tu dobu se kromě mnoha drobných úspěchů podařilo učinit i několik velkých kroků, které otevírají další příležitosti k zodpovědnějšímu univerzitnímu životu a zároveň k úspoře aktuálně nedostatkových zdrojů energie.
Co Udržitelná univerzita dělá a jaké bude mít současná energetická krize vliv na plánované projekty, osvětluje v rozhovoru koordinátorka udržitelného rozvoje UP Zuzana Huňková.
Jaké kroky v oblasti udržitelnosti univerzita činila ještě před vypuknutím aktuální energetické krize způsobené válkou na Ukrajině?
Univerzita spotřebu energií a s ní spojenou uhlíkovou stopu začala důrazněji řešit již loni, kdy si nechala zpracovat plán energetického auditu. Ten sloužil jako podklad pro výběrové řízení na samotný energetický audit, který momentálně probíhá a jehož výsledky nám přinesou efektivní řešení, jak ušetřit energie a peníze a snížit uhlíkovou stopu UP.
Co pro vaši agendu aktuální energetická krize znamená? Změnilo se kvůli ní nějak směřování univerzity v oblasti udržitelnosti?
Energie vždy tvořila hlavní část uhlíkové stopy UP – tak jak je tomu vždy, pokud nevlastníte vlastní zdroje obnovitelné energie. Již od vzniku našeho úseku pracujeme na prosazování opatření týkajících se snižování spotřeby energií (tvoří také významnou část naší strategie) a energetická krize nám dokázala, že tato cesta je správná a je na ni nejvyšší čas. Univerzita by se také kromě šetření spotřeby energií měla zaměřit na instalaci vlastních obnovitelných zdrojů energie.
Jaké nejbližší konkrétní výstupy můžeme díky Udržitelné univerzitě na UP očekávat?
V tomto roce se nám podařilo zdůraznit téma udržitelné mobility. Kromě úspěšně uspořádaných akcí, jako byla kampaň Do práce na kole nebo Den bez aut, jsme prosadili zvyšování počtu stojanů na kola u budov UP a navázali partnerství s provozovatelem sdílených kol. Také intenzivně řešíme odpadové hospodářství. Dokoupili jsme koše na tříděný odpad tam, kde chyběly, řešíme využívání vzniklého odpadu a jeho co nejlepší zpracování. Rovněž často spolupracujeme se studenty, kteří například právě připravují kampaň na snížení plýtvání jídlem v menzách UP. Nejen naše studenty, ale i zaměstnance se také snažíme vzdělávat, poslední takovou akcí byl vzdělávací seminář, tentokrát o klimatické změně a cestách k jejímu řešení, který pro nás připravila organizace Fakta o klimatu.
Z hlediska energetických úspor univerzita již teď pracuje na drobnějších opatřeních, jako je výměna žárovek a zářivek za LED osvětlení nebo rozsvěcení světel na chodbách pohybovými čidly. Zároveň připravujeme komplexnější řešení – budeme žádat o příspěvek na fotovoltaické panely k umístění na střechách univerzitních budov a plánujeme také další výstavby nádrží na sběr dešťové vody.
Směřování instituce je nám tedy rámcově známo. Co byste ze své zkušenosti poradila rodinám či jednotlivcům, kteří mají z nadcházejícího období obavy?
Poradila bych jim především, ať se nestresují z věcí, které nemohou přímo ovlivnit. Zvyšování cen energií zasáhne nás všechny, ale já věřím, že to zvládneme. Zároveň si ale myslím, že je dobré se uskromnit. Období přebytku a krizí se vždycky střídají a nás teď bohužel čeká to druhé, takže si radši odpusťme zbytné věci a finance si schovávejme pro případ, že bychom je opravdu potřebovali. Myslím si, že celá tato idea uskromnění a méně konzumního chování pomůže nám všem a naše planeta to zaručeně ocení. Navštivte tedy svoji babičku, najděte ten možná nejhorší, ale zato nejteplejší svetr, který ve skříni má, a noste ho. Doma také můžete snížit teplotu topení na 19 °C – a potom nám pošlete fotku, jak jste zároveň upcyklovali a zároveň šetřili energiemi. Budeme mít radost a třeba vám za to i pošleme nějakou odměnu.
Máte pocit, že kvůli pocitu vlastního ohrožení každého z nás jsou lidé vůči udržitelnosti najednou vnímavější?
Nemyslím si, že si to lidé vyloženě spojují s udržitelností, ale jsem přesvědčená, že to na ni má pozitivní vliv. Zastávám názor, že tato krize bude ve finále celému boji proti klimatické změně nápomocná, i když se to občas může jevit opačně (a někdy tomu tak opravdu je). Lidé možná postupně zjistí, že do práce občas přece jen mohou jet MHD a ušetřit tak nějaké peníze, že topit doma na 25 stupňů nutné není a že dát si na střechu pár solárních panelů není špatný nápad. Možná si také zkusí častěji uvařit jídlo bez masa a zjistí, jak může být pestré, chutné a že díky tomu také ušetří.
Až aktuální výrazná ekonomická krize jednou pomine, bude prostor povolit v nastavených principech a úsporném chování?
Určitě nebude. Netroufám si tvrdit, jak dlouho bude tato krize trvat, nicméně boj proti klimatické změně a udržitelný styl života jsou dlouhodobé až trvalé cíle. Neměli bychom přemýšlet tak, že si jen na nějakou dobu utáhneme opasky a pak se vrátíme k předcházejícímu způsobu života. Aktuální cíle udržitelného rozvoje jsou platné do roku 2050 a usilují mimo jiné o to, aby se podařilo udržet nárůst průměrné globální teploty v rozmezí 1,5–2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí. Není ale vůbec jisté, jestli toho dosáhneme. Mám pocit, že případné následky pořád bereme na lehkou váhu a neuvědomujeme si, jaký dopad by to na nás všechny a na naše děti mělo. Proto se nám všem vyplatí, pokud se dlouhodobě trochu omezíme a pokusíme se předejít té krizi, která by nastala, pokud to neuděláme.