Jak vypadá salát kamenáč, k čemu slouží maralí kořen a co je to žížalí čaj? I to se dozvěděli návštěvníci Polního kázání, které ve středu pořádalo na svých pozemcích olomoucké pracoviště Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v.v.i. Možnosti nahlédnout do příprav genetického materiálu pro zdejší genobanku zelenin, aromatických, kořeninových a léčivých rostlin využilo více než sedm desítek lidí.
„Smyslem Polního kázání je seznámit odbornou i laickou veřejnost s výsledky naší práce, činností genové banky a aktuální situací při pěstování konkrétních druhů zelenin a léčivých a aromatických rostlin. Podmínky se totiž každý rok mění. Letos nás potkalo například poměrně silné období horka a sucha a my chceme ukázat, jak se s tím rostliny vyrovnávají. Návštěvníci si z toho mohou odnést ponaučení,“ uvedl vedoucí výzkumného týmu Genetické zdroje zelenin a speciálních plodin Miroslav Hýbl.
Zelenina a léčivé rostliny se na pozemcích o rozloze zhruba osm hektarů pěstují s jediným cílem – získat z nich semena. Celosvětovou raritou zdejšího pracoviště je kolekce dlouhodenních česneků, návštěvníci se ale mohli pokochat i pohledem na přezimované a kvetoucí plochy levandulí a dalších léčivých rostlin či se zeleninami od brukvovitých až třeba po tykvovité. Dozvěděli se například o využití artyčoku, maralího kořene či netradičního druhu máty – mentha cervina.
Polní kázání má dlouholetou tradici a někteří účastníci se na něj vracejí opakovaně. Oceňují zejména praktické rady, jichž se jim od pracovníků výzkumného ústavu dostane. Naopak poprvé se akce zúčastnila Renata Mahelová. „Pracuji v Brně v Národním odrůdovém úřadu a chtěla jsem vidět zdejší pracoviště. Moc se mi tu líbí, ráda si rozšiřuji obzory,“ uvedla Renata Mahelová.
Pro mnohé návštěvníky byly novinkou informace o žížalím čaji. Jedná se o tekutinu barvy černého čaje, která vzniká při přeměně rostlinného bioodpadu pomocí žížal a mikroorganismů při vermikompostování. „Jedná se o velmi výživné hnojivo. Je výborné pro květiny i zeleninu, já ho využívám i při pokusném pěstování smržovitých hub,“ prozradila kurátorka kolekce jedlých a léčivých hub Irena Petrželová.
Olomoucká genobanka uchovává v několika kolekcích přes 11 tisíc genetických zdrojů. Odborníci se o genetické zdroje nejen starají, ale mohou je bezplatně poskytovat vysokým školám, vědeckým pracovištím či šlechtitelům, například za účelem výzkumu a dalšího šlechtění.