Oslavy třicátého výročí sametové revoluce v Olomouci vrcholí. Přesně třicet let poté, co na pražské Národní třídě bezpečnostní složky brutálně potlačily studentské shromáždění, obsadili olomouckou filozofickou fakultu tehdejší stávkující studenti. Na Palachově náměstí zase zněly písně Karla Kryla a vzpomínalo se například na prázdné regály v Jednotě.
Studentský stávkový výbor z roku 1989 se rozhodl zopakováním okupační stávky filozofické fakulty přiblížit tehdejší dění. Učebny a další prostory proměnili členové výboru v písárnu, tiskárnu nebo v pracovnu výjezdové sekce, která před třiceti lety šířila informace do měst a továren po celé střední a severní Moravě. Na chodbách, schodištích a vůbec všude, kde to jen šlo, si návštěvníci rekonstruované okupační stávky mohli prohlédnout na 1200 historických fotografií a stovky dobových plakátů a dalších artefaktů. Nechyběli ale ani příslušníci Veřejné bezpečnosti, kteří kontrolovali doklady příchozích.
„Myslím, že na sebe můžeme být pyšní, že jsme tehdy byli hybateli dění. Samozřejmě něco se povedlo, dost se toho nepodařilo. Ale můžu říci, že mě osobně mrzí, když vidím, jak někteří lidé při hodnocení současné doby váhají, jestli se jim dnes líbí více, než se jim líbilo za komunismu,“ řekl hlavní organizátor okupační stávky Martin Štainer před otevřením fakulty. Návštěvníky přivítal také emeritní rektor UP Josef Jařab, který stávku nazval fantastickým flashbackem, a současný rektor Jaroslav Miller.
Zatímco dospělé v prostorách fakulty zajímaly zejména fotografie, mladší návštěvníci malovali plakáty, zkoušeli si tisknout letáky a přepisovali prohlášení studentů na psacích strojích. „Už jsem to zkoušel dříve, to byl ale stroj bez pásky. Poprvé jsem tak vlastně psal až dnes. Je to těžší než na počítači. Musím psát pomaleji, chyby nejdou vymazat žádným tlačítkem. Udělali jsme jich spousty,“ komentoval žák sedmé třídy Štěpán. Jeho spolužák Mikuláš doplnil, že o 17. listopadu mluvili ve škole i doma s rodiči. „Ve škole jsme měli projektový den, bavili jsme se o Národní třídě, průvodu k výročí smrti Jana Opletala. Doma mi pak mamka říkala, že se její rodiče tenkrát dívali na televizi a byli nadšení. Všichni pak nosili trikolory a chovali se k sobě hezky,“ dodal Mikuláš.
Na dění před třiceti lety na filozofické fakultě zavzpomínala i Eva Vařeková z Olomouce. „Přes víkend jsme doma poslouchali Svobodnou Evropu. Měnila jsem ale tehdy práci, byla jsem tam pár dní mezi lidmi, které jsem neznala. Nevěděla jsem tedy, co se bude dít, ale pak jsme se domluvili a bylo to všechno dobré,“ uvedla Eva Vařeková, podle níž je skvělé, že se bývalí studenti dali opět dohromady a připravili takovou akci.
Třicátým výročím listopadových událostí v neděli ale nežila pouze filozofická fakulta. Zájemci mohli zavítat také do bývalého obchodního domu v Pavelčákově ulici, jehož podlaží se změnila v galerii s mimo jiné dalšími desítkami fotek ze sametové revoluce. U vchodu si mnozí fotili novou nástěnnou malbu s podobiznou Václava Havla. Jen o kousek dál, na Palachově náměstí, pak probíhal happening, který ve spolupráci s Univerzitou Palackého a dalšími organizacemi připravil olomoucký magistrát.
Na univerzitním stánku si zájemci mohli vyzvednout trikolory a suvenýry s motivem oslav nebo si nechat namalovat vlajku na tvář. Stylové posezení pod portrétem Václava Havla pak nabízelo možnost zahrát si klasické společenské hry a na slepou mapu Československa mohl každý vyznačit, odkud pochází, nebo místo, které je mu blízké. Na dalších stanovištích u Terezské brány pak herci Divadla Tramtarie sehráli několik výjevů ze života před rokem 1989 a po celé odpoledne byla v obležení zejména chlapců stařičká škodovka.
Happening, během něhož zazněly písně Karla Kryla v podání Jaroslava Nováka a zahrál i Jiří Schmitzer, vyvrcholil po 17. hodině státní hymnou, tematickým videomappingem a vypuštěním balonků s logem oslav. Tím si přítomní připomněli třicet let starou snahu o odlet památníku Lenina a Stalina, který tu stával, do teplých krajin.
