Jedno ministerstvo řeky rovná, druhé dotuje jejich návrat k přírodní podobě, aby zadržely víc vody. Místo lesíků pokrývají českou krajinu monotónní lány, pod nimiž půda rychle eroduje. Výsledkem jsou povodně střídané suchem a potíže s potravinovou soběstačností. Co s tím? Odborníci hledali odpovědi v debatě, kterou spolupořádala UP. Přetiskujeme shrnutí z magazínu Universitas.
Sice se zvyšují extrémy v klimatu, ale tak to bylo vždycky. Vždy se přece střídaly doby ledové a doby meziledové. Alespoň tak se to často říká mezi laickou veřejností. A má to být omluva pro lidstvo, které vlastně podle tohoto argumentu s výkyvy počasí nemá nic společného. „Ano, u nás ve střední Evropě vždy byly povodně, sucha a další extrémy, ale nyní jsou ty extrémy častější a jsou intenzivnější,“ namítl Radim Tolasz, vedoucí Oddělení klimatické změny Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) v diskuzi u třetího kulatého stolu společensky odpovědných univerzit.
Online diskuze na Universitas
- První ze série debat se věnovala tématu společenské odpovědnosti vysokých škol. Záznam a shrnutí brněnské akce najdete zde.
- Pražská diskuze se věnovala roli vysokých škol při propuknutí krize. Záznam a shrnutí najdete zde.
- Ostravská diskuze se věnovala klimatu. Profily jednotlivých diskutujících najdete zde.
Konala se v pondělí 21. září v Ostravě a jejím hlavním tématem byla klimatická změna. Podtitul diskuze – Co budeme dýchat, jíst a pít? – naráží právě na aktuální environmentální hrozby, s nimiž se musí lidstvo vyrovnat, nebo se jim snažit předejít. Diskutovali zde zástupci univerzit a dalších výzkumných organizací, které se globální klimatickou změnou zabývají. Univerzitu Palackého zastupoval rostlinný genetik Aleš Pečinka z olomouckého pracoviště Ústavu experimentální botaniky AV ČR a Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum. Rozpravu moderoval Jan Hradecký, děkan Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity (velký rozhovor s ním čtěte zde).
V Česku se otepluje více než jinde v Evropě
„V posledních zhruba padesáti letech zaznamenáváme v České republice významný oteplovací trend, a pokud jej srovnáme s oteplovacím trendem pro celou Evropu i celou zeměkouli, tak v Česku je vyšší. Srážek je ve střední Evropě relativně pořád stejně. Takže když máme pořád vyšší a vyšší teplotu a stejné množství srážek, je zcela logické, že se zvyšuje výpar a voda v krajině začíná chybět. Pokud se k tomu přidá sled sušších let jako nyní od roku 2014, tak máme najednou v zemi problémy. I nás klimatology překvapilo, s jakou intenzitou se to sucho v České republice projevilo,“ podotkl Tolasz.
Jelikož je ale Česko relativně bohatá země a voda z kohoutku teče pořád bez ohledu na sucho, hodně Čechů problém se suchem bagatelizuje. „V následujících desetiletích se podle vypočítaných scénářů, které máme k dispozici, bude teplota mírně zvyšovat. Srážek bude pořád stejně, ale už teď zaznamenáváme, že se mění jejich rozložení v průběhu roku,“ doplnil Tolasz. Své vyjádření pak shrnul slovy, že voda pro Českou republiku v následujících desetiletích zůstane problémem číslo jedna. A ne jen kvůli suchu, ale i kvůli povodním, které se dají očekávat v příštích letech.
Bude se snižovat kvalita půd
Pohled půdních organismů v diskuzi reprezentovala Hana Šantrůčková, profesorka ekologie z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Kvůli tomu, že se mění rozložení srážek v průběhu roku, se přesně v době, kdy rostliny potřebují nejvíce vody, potýkají se suchem.
„Například brzy na jaře a pozdě na podzim, kdy stromy zakládají kořeny na příští rok, je přísušek. Zřejmě se tedy sníží produkce organické hmoty do půdy a půdní organismy, které ji potřebují, budou méně aktivní. Dá se tedy předpokládat, že se bude snižovat kvalita půd,“ odhadovala Šantrůčková. Pokud nezměníme své chování, v kombinaci s povodněmi se výrazně zvýší riziko půdní eroze, což souvisí i s hrozícím nedostatkem potravin.
Dobré projekty brzdí přílišná byrokracie
Prací vodohospodářů je zmírnit projevy extrémů, ať už sucha, tak povodní. „Bohužel narážíme na jistou nekoncepčnost hospodaření s vodou v krajině. Voda spadá pod dvě různá ministerstva (Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí – pozn. red.) a jejich programy a podpora jdou často proti sobě. Jedno ministerstvo prosazuje úpravy toků, které velice rychle odvedou vodu z krajiny, a proti tomu jde druhé ministerstvo, které podporuje revitalizace toků, což nám má pomoci navrátit tokům přírodě blízký charakter. To naopak vodu pomáhá zasáknout a udržet v krajině,“ upozornil v debatě expert na vodohospodářskou tematiku Tomáš Dvorský, odborný asistent z Hornicko-geologické fakulty Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.
Kromě nekoncepčnosti správy vodních toků vidí jako velký problém i fakt, že když už se nějaká opatření podaří prosadit, jejich uvedení do praxe je extrémně administrativně náročné.
„Ve chvíli, kdy chcete opravdu něco vybudovat, zabrzdí vás obrovská byrokracie,“ povzdechl si v kruhu odborníků Dvorský. V okolních státech již pochopili, že tato opatření je třeba uvést do praxe ve zrychleném řízení.
Dvorský se často potkává s lidmi, kteří chtějí realizovat přírodě prospěšná opatření, například chtějí vytvořit malé vodní nádrže. Do projektu se zapojí studenti z fakulty, vytvoří se projekt, lidé z praxe jsou spokojeni a chtějí poskytnout na takovou nádrž pozemky. Pak ale narazí na to, že projekt je tak administrativně náročný, že by si tento soukromý majitel pozemků musel najmout firmu, která mu zpracuje projektovou žádost na získání dotací.
„Když majitel zjistí, že získání dotací je tak náročné, většinou od toho upouští a nápad putuje do šuplíku,“ konstatoval Dvorský.
Zemědělec se má starat o zadržování vody v krajině
O své zkušenosti se v diskuzi podělil i Petr Marada, ekologický zemědělec a pedagog Mendelovy univerzity v Brně. Pokud se má vrátit život do krajiny a do půdy, bude podle něj třeba na farmách zakládat zelenou infrastrukturu.
„Chci, aby zemědělec nebyl vnímán jenom jako agronom, jako někdo, kdo realizuje rostlinnou nebo živočišnou výrobu, ale aby součástí jeho působení bylo i vodní hospodářství. S rostlinnou produkcí by se měla pojit i opatření pro zadržování vody v krajině,“ navrhl Marada.
Podle něj by se mělo posílit vlastnictví těch, kteří na půdě hospodaří, a ne, aby byla jen v pronájmu. Vlastníci totiž hospodaří nejlépe, protože za takovým hospodařením se neskrývá jen byznys, ale vlastníkovi na stavu pozemku opravdu záleží.
Dodává, že v zahraničí, například v Belgii nebo Nizozemsku, se půda vůbec neprodává, ale je možné ji pouze zdědit. I v ostatních zemích na Západě je obchod s půdou mnohem složitější než v Česku. Celkově je podle Marady potřeba mít krajinu pestrou a podporovat život na venkově, podporovat biodiverzitu jako útočiště pro hmyz, zvířata a ptáky.
Gram organické hmoty zadrží deset gramů vody
Hana Šantrůčková v diskuzi zmínila, že je třeba směřovat k něčemu, co se dá nazvat revolucí v zemědělství. Je podle ní třeba zlepšit hospodaření a vrátit život do půdy, což není zas tak složitá záležitost.
„Pokud navrátíme život do půdy, už v řádu desetiletí budeme moci pozorovat zlepšení kvality půdy. To ale znamená, že musíme razantně změnit naše zemědělství, například zmenšit rozlohu lánů, vrátit remízky a učinit krajinu různorodější. Vodu bychom měli zadržet v místech, kam spadne, a ne ji tam pak složitě vracet a ještě tomu říkat inteligentní krajina,“ podotkla Šantrůčková.
Dodala, že jeden gram organické hmoty v půdě dokáže zadržet deset gramů vody. Velmi důležité je podle ní také snížit zábory půdy. Není prý možné pořád zabírat tu nejkvalitnější půdu, aby se mohly stavět nové a nové sklady.
„Musíme více využívat staré brownfieldy a půdu, kterou máme a která je ještě jakžtakž kvalitní, bychom si měli chránit,“ připomněla mikrobioložka Šantrůčková.
Pohled rostlinného genetika v diskuzi představil Aleš Pečinka z Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum (rozsáhlý rozhovor s ním najdete zde). Podotkl, že genetici se připravují na situaci, kdy vody bude málo, a snaží se rostliny vyšlechtit s ohledem na příjem vody a na to, jak daná rostlina dokáže ve svém těle vodu udržet.
„Začínají se tedy vybírat rostliny, které mají rozsáhlejší kořenový systém, a někdy se používají i křížení s divokými druhy. Ve světě se například šlechtí trvalky, a to tak, že obilniny, které jsou momentálně jednoletky, by se staly trvalkami. Mohly by být na poli po několik sezón a pole by se nemuselo pokaždé přeorat. To by také přispělo k udržení vláhy v půdě,“ zmínil Pečinka.
Globálně až třetina potravin přijde nazmar
Už od povodní v roce 2002 je podle hydrometeorologa Tolasze jasné, že tam, kde povodně vznikají, tedy v horách a pod horami, se na půdě špatně hospodaří. Jsou tam širé lány a je potřeba je zmenšit. Právě proto byly tyto povodně tak katastrofické.
„Je to už téměř dvacet let, co jsme na problém začali upozorňovat, a nemyslím si, že se v tom něco zásadního událo. Říká se mi to těžko, ale je to realita,“ zhodnotil Tolasz.
Právě zdravá půda a zdravé hospodářství a vodohospodářství je také zmíněno v předposlední zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), jednoho z nejdůležitějších strategických orgánů pro klimatickou změnu na světě. Tolasz byl českým zástupcem na jednání tohoto panelu.
Stejná zpráva upozorňuje, že globálně se 20–30 % vypěstovaných potravin nedostane ke spotřebiteli. Buď se zničí cestou, nebo se vyhodí v supermarketech, nebo se ani nesklidí. „Pro mě to bylo neuvěřitelné číslo. Kdybychom těchto třicet procent dokázali snížit na polovinu či na třetinu, tak bychom možná dokázali svět nakrmit i pomocí biozemědělství, které je na zábor půdy náročnější,“ soudí Tolasz.
České lesy jsou čistější než na Západě
Diskutující také řešili otázku, co je třeba změnit v ekonomickém fungování zemědělství, aby lépe souznělo s krajinou. Podle Šantrůčkové je třeba změnit nastavení dotací, které nemají být zaměřené na produkci, ale na to, aby byl zemědělec zodpovědný za udržení kvality krajiny.
„Když chci dostat dotaci, tak budu zodpovědný za to, že udržím různorodost krajiny. Změnila bych také rozdělení dotací, protože 90 procent jde nyní velkým zemědělcům,“ zdůraznila Šantrůčková.
Jako pozitivní jev naopak diskutující ohodnotili fakt, že Češi jsou velmi dobří v třídění odpadu a že česká krajina je na tom, co se týče znečištění odpadky, mnohem lépe než krajina za hranicemi. „Žil jsem mnoho let v zahraničí na západ od nás a tam jsou na tom s odpadky v lesích řádově hůře,“ zhodnotil Pečinka. Celkově je podle něj česká veřejnost nakloněna ekologii a má k ochraně přírody velmi pozitivní přístup.
Ostravské diskuzní setkání zorganizovaly v rámci projektu Partnerská síť vysokých škol pro společenskou odpovědnost Ostravská univerzita, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Univerzita Palackého v Olomouci, Jihočeská univerzita, Univerzita Pardubice, Vysoká škola chemicko-technologická a Vysoká škola polytechnická v Jihlavě. Bylo třetím a letos závěrečným diskuzním setkáním akademiků, zástupců státu i odborné veřejnosti.
Autorka je redaktorkou Hospodářských novin, text byl psán pro magazín vysokých škol Universitas