Koronavirová epidemie má vedle akutních zdravotních potíží i spoustu dalších dopadů. Například několikaměsíční povinnost chodit se zakrytým obličejem způsobuje změny ve vnímání řeči. Jde o téma, které dnes zaměstnává řadu odborníků. Především pro jeho interdisciplinární charakter jej sleduje i logopedka Kateřina Vitásková z Pedagogické fakulty UP, která Žurnálu poskytla rozhovor.
Při běžné komunikaci se nepoužívá jen sluch, lidé si pomáhají i odezíráním ze rtů. Proto několikaměsíční povinnost chodit se zakrytým obličejem mohla stačit k tomu, aby se změnil způsob vnímání řeči. Jak? Nedávný výzkum například zjistil, že se mladí lidé při sundání roušky už více spoléhají na sluch, třicátníci a starší lidé se znovu vrací k odezírání, více se dívají na pusu. Na rozdíl od druhé sledované skupiny ukazují výsledky té první efektivnější přizpůsobení se změně v prostředí.
Experiment uskutečnili vědci z Univerzity Karlovy v Praze, a to v rámci fonetického výzkumu, o kterém informovala Kateřina Chládková z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Plenární přednášku na mezinárodní konferenci III. Olomoucké speciálněpedagogické dny, v rámci kterých se uskutečnila i XXI. mezinárodní konference k problematice osob se speciálními potřebami a VIII. konference mladých vědeckých pracovníků (více zde) s názvem Implikace specifických kognitivních jevů a procesů na percepci a produkci verbální a neverbální komunikace – pohled logopeda, souvisejícím směrem zaměřila také Kateřina Vitásková, vedoucí oddělení logopedie a studií komunikačního procesu Oddělení výzkumu Ústavu speciálněpedagogických studií PdF UP, která se obdobným jevům věnuje s ohledem na interdisciplinaritu v celosvětovém kontextu.
Můžete, prosím, komentovat šíři dopadů, které pandemie může způsobit v dané oblasti?
Podrobněji jsem o tématu hovořila v rámci plenární přednášky na nedávných osmých olomouckých speciálně-pedagogických dnech. Zamýšlela jsem se mimo jiné nad tím, jaké dopady má pandemie na provádění logopedické intervence či výzkumu, i nad tím, co edukačnímu procesu a vzdělávání žáků a studentů přináší prostředí s rouškami či online výuka. Totiž na jedné straně může být dopad na sluchovou, ale i na další modality komunikace značný, na straně druhé nejsou tyto dopady dostatečně zakotveny v povědomí pedagogů a dalších odborníků, kteří se na vzdělávacím či klinickém diagnostickém či intervenčním procesu podílejí.
Můžete být konkrétnější?
Diskuze mezi odborníky se například vede o tom, jaký dopad na produkci a percepci hlasu, řeči včetně funkčního užívání komunikace může mít nošení ústní roušky nebo obličejového štítu a dalších ochranných pomůcek v závislosti například i na materiálu, ze kterého je vyrobena, jeho průhlednosti, velikosti plochy zakrývající obličej a dalších parametrech. Vše má totiž souvislost s tím, že řeč vnímáme multimodálně, to znamená, že kromě zraku zapojujeme i vnímání proprioceptivní nebo hmatové. Například v češtině jde především o vnímání neustále se měnícího doteku různých částí jazyka a patra – to vše v nesmírně krátkých časových jednotkách. Při mluvení v roušce může být najednou tento skoro ‚automatický‘ proces narušen změnou ‚běžného‘ fyzikálního prostředí uvnitř úst, mění se poloha dolní čelisti ‚v klidu‘ atd. A jelikož má každý z nás individuální schopnost přizpůsobit se takovým změnám, může docházet i k narušenému nebo ‚nekomfortnímu‘ užívání našeho hlasu a řeči a třeba i k pocitům zvýšené únavy z těchto jinak běžně ‚nepociťovaných‘ procesů. Jiným problémem může být, že se najednou ‚kousneme do jazyka‘, když roušku odložíme. Je to proto, že jsme se v roušce snažili mluvit zřetelněji tak, že jsme předsunovali více jazyk směrem k zubům, tedy jsme měnili výchozí artikulační polohu hlásek. Rouška je jednoduše zásahem do našeho běžného způsobu zpětného pociťování toho, co se nám děje s mluvidly během řeči, aniž bychom si to jindy uvědomovali. Na podobném principu, ale mnohem intenzivněji, pociťují ‚tíhu mluvidel‘ nebo dokonce i déle přetrvávající ‚brnění jazyka‘ při řeči astronauti po delším pobytu ve vesmíru.
V posledních letech se znovu ukázalo, že je velmi důležité i vnímání čichové. Patří k vývojově nejstaršímu způsobu komunikace lidského druhu. Prostřednictvím čichu komunikujeme s primárními oblastmi mozku a propojujeme tak podvědomé behaviorální reakce. Dokážeme propojit čichové a zrakové nebo sluchové vnímání a ta pak přímo ovlivňují neverbální komunikační projevy. Zajímavé jsou v tomto smyslu i takzvané synestézie, které si s naším mozkem doslova hrají. Určitý specifický zvuk nebo zrakový podnět může u nás vzbudit ‚čichový‘ pocit a třeba i zlepšit porozumění řeči či komunikačnímu záměru.
Všechny tyto zvláštní vjemy jsou podle mého názoru součástí základních předpokladů pro pochopení složitosti a výjimečnosti práce s komunikací, hlasem a řečí, a to nejen v rámci činnosti logopedů, ale také v rámci vzdělávacího, poradenského a terapeutického procesu, do kterého jsou zapojeni speciální pedagogové, ale i učitelé všech stupňů škol včetně vysokých.
Rozumím tomu dobře, že multimodální vnímání řeči ovlivňuje její zpětné vytváření? Pokud je narušeno, dochází k začarovanému kruhu obtíží, které mohou být nesprávně chápány?
Ano. Obtíže mohou být přehlédnuty a ve výsledku pak chápány nesprávně jako nedostatky v učení, motivaci dítěte či dospělého účastnícího se výuky nebo terapie.
Během olomouckých speciálně-pedagogických dnů jsme hovořili také o vlivu konkrétního užívaného jazyka na zvýšení či snížení rizika přenosu aerosolových virových infekcí. Například velmi záleží na poměru obsahu samohlásek a některých typů souhlásek v řeči, záleží i na kulturně-jazykových zvyklostech. Na kvalitu vzájemné interakce může působit i užívání ochranných pomůcek úst a obličeje, které mohou omezit či narušit sluchovou i zrakovou vazbu. Vliv na komunikaci může mít i nošení roušky v tom smyslu, že se zhorší výslovnost proto, že člověk dýchá i po jejím odložení převážně ústy a ne nosem. To totiž může ovlivňovat produkci a percepci hlasu i řeči, může to mít vliv i na kognitivní vývoj i na různé specifické jevy, jakými jsou McGurk nebo Lombardův efekt. Srozumitelnost řeči může být ovlivněna i tím, že člověk například upřednostní zrakové vnímání řeči, tedy přednostněji odezírá, ale mnohem rychleji než si to spojí se současnou sluchovou podobou vnímaného řečového celku. Samozřejmě aspektů, které ovlivňují produkci a percepci řeči, je celá řada.
Současná situace je pro výzkumy zaměřené na multimodální vnímání řeči asi hodně inspirativní…
Ano, ale nejen ta. Určitě bych chtěla vyzdvihnout i celosvětový webinář VOICE Ceommittee IALP sdílející zkušenosti s prováděním foniatrické a podpůrné logopedické intervence v pandemických podmínkách, kterou organizovaly australské kolegyně a kde se diskutovalo také o dopadech na vnímání svého hlasu a hlasových obtíží nemocných zvláště ve stádiu po prodělání nemoci covid-19, stejně jako u uživatelů roušek a štítů. Na videokonferenci České společnosti pro neurokognitivní rehabilitaci zase zazněly zajímavé postřehy psychologů a speciálních pedagogů, kteří musí v současné době pracovat za velmi netypických podmínek i s populací dětí s neurovývojovými poruchami, například poruchami autistického spektra, ADHD, dyslexií a dalšími. O podobných souvislostech chci informovat logopedickou veřejnost českou, slovenskou a polskou připraveným přehledovým článkem. I studenti olomoucké logopedie, jejichž odborné logopedické praxe v této nelehké době provázela právě nejistota z nedostatku informací o dopadech pandemie na logopedickou práci a edukaci dětí i dospělých, by tímto způsobem chtěli pomoci logopedické osvětě a chtěli by na to také navázat ve svých výzkumech.
Kateřina Vitásková je vedoucí oddělení logopedie a studií komunikačního procesu Oddělení výzkumu Ústavu speciálněpedagogických studií PdF UP. Ve své odborné, výukové, lektorské a publikační činnosti se zaměřuje především na problematiku narušené komunikační schopnosti a poruch hlasu a specifik komunikace u různých skupin dětí i dospělých, včetně vývojových a získaných poruch učení a problematiky osob se symptomatickými (sekundárními) poruchami řeči, a to vše v mezinárodním náhledu a napříč resorty. V posledních letech se intenzivněji věnuje pragmatické jazykové rovině, poruchám autistického spektra a poruchám komunikace u syndromů, inkluzivnímu přístupu a multikulturalitě ve vztahu k logopedii a transdisciplinární spolupráci a vysokoškolské přípravě logopedů. Pracuje se studenty pregraduálních i postgraduálních studijních programů všech forem učitelských i neučitelských oborů a podílí se na realizaci speciálněpedagogických doktorských studijních programů. Aktivně se účastní mnoha tuzemských i zahraničních vědeckých a odborných konferencí a seminářů, dlouhodobě je jako řešitel či spoluřešitel zapojena do projektů MŠMT, FRVŠ a EU. Je členkou několika odborných organizací, vědeckých rad a komisí.