Začalo to dobrým skutkem a proměnilo se v poslání. Pedagog přírodovědecké fakulty Marek Jukl šel poprvé darovat krev před téměř čtyřiceti lety. Bezplatným dárcem je dodnes a k tomu letos oslaví dvacet let ve funkci prezidenta Českého červeného kříže. K jubileu by si určitě přál nárůst počtu nových dárců.
Přispět by k tomu mohla tradiční univerzitní akce Daruj krev s rektorem, která začíná 17. února.
Kdy jste byl darovat krev poprvé? Co vás k dárcovství přivedlo?
To bylo v roce 1987. Měl jsem rodinný vzor, mého otce, který byl dárcem a současně velkým propagátorem bezplatného dárcovství. Působil v Červeném kříži, byl tehdy závodním lékařem v Sigmě Lutín a organizoval v podniku hromadné odběry. Poprvé jsem nešel darovat přímo s ním, ale se spolužáky v rámci fakultní akce.
Díky otci jste věděl, do čeho jdete a co to obnáší. Co vás přimělo zůstat a stát se z prvodárce pravidelným dárcem?
Určitě vědomí, že je to něco, čeho je zapotřebí. K dnešnímu dni mám tak na kontě 276 odběrů. Mezi mými studenty byl ale například i český rekordman Ondřej Chotěnovský, který má 640 odběrů. Nejdůležitější je se odhodlat a přijít na transfuzní oddělení.
Co je k takovému kroku zapotřebí? Jak motivovat?
Myslím si, že nejvíc pomůže, když prvodárce aspoň rámcově ví, co ho při odběru čeká. Největší překážkou je strach z neznáma. Hodně pomáhá, když tam dotyčný jde s pravidelným dárcem nebo s větší skupinou dárců. Po návštěvě zjistí, že se není čeho bát – aspoň jednu injekci už dostal v životě každý. Nejde o nic bolestivého a nepříjemného. Odběr navíc probíhá ve velmi příjemném prostředí. Transfuzní oddělení Fakultní nemocnice prošlo vloni výraznou proměnou, rekonstrukce se podařila, takže po stránce komfortu není nejmenší problém. Spíš je otázkou dostatečná informovanost a motivace. Informovanost trochu pokulhává. Na člověka se denně řítí kvantum zpráv, přitom fakt, že dárcovství krve je nezbytné, protože vyrobit umělou pořád neumíme, může v tomto informačním šumu zapadnout.
Rozhodl jsem se přijít na transfuzní oddělení v Olomouci a darovat krev. Co se s ní posléze stane? Zůstává v nemocnici?
Dárci se odebírá plná krev, která se ve většině případů odstředí a rozdělí na červené krvinky, krevní plazmu a krevní destičky. Tyto tři složky lze přitom darovat i samostatně. Plná krev ani červené krvinky neopustí území České republiky, většina se jich spotřebuje přímo ve Fakultní nemocnici Olomouc, protože jde o velké zařízení s výraznou spotřebou krve a dalších transfuzních přípravků. Nemocnice si mezi sebou také vypomáhají, vedou si přehledy o tom, co které zařízení zrovna potřebuje. Krevní plazma odebraná v nemocnicích se zčásti využije přímo, další část se pak převáží do zahraničí k dalšímu zpracování, takzvané frakcionaci. Léčiva vyrobená v cizině si potom naše nemocnice odebírají zpět.
Konkurencí pro nemocniční zařízení jsou plazmaferatická centra, která za odběr nabízejí finanční odměnu…
V těchto centrech je plazma odebírána čistě jako farmaceutická surovina a jako taková je ihned exportována. Právě finanční motivace je hlavním důvodem, proč se dárci rozhodnou sem jít. A rozhodně jich není málo – tato centra mají ročně kolem milionu odběrů, což mimochodem dělá z České republiky největšího vývozce krevní plazmy v Evropě. Finanční motivace je silným faktorem, přitom už od roku 1960 je celosvětové úsilí finanční odměnu za dar krve zrušit. Právě v touze získat tuto odměnu mohou dárci zatajit důležité údaje o svém zdravotním stavu, což má velký vliv na bezpečnost příjemce.
Která roční období bývají pro transfuzní oddělení nejkritičtější? Kdy je třeba na dárce takříkajíc zatlačit?
Určitě jsou to letní prázdniny, doba dovolených, a potom období, kdy je zvýšený počet respiračních onemocnění.
Které krevní skupiny jsou u nás nejžádanější?
Nejčastější je u nás krevní skupina A+, která má logicky také nejvíce příjemců. Pokud ale někdo uvažuje o dárcovství krve, je jedno, jakou má krevní skupinu – potřeba jsou všechny, ne jen skupiny vzácnější, jako je třeba AB-. Každé transfuzní oddělení zve dárce s ohledem na plánovanou spotřebu jednotlivých skupin.
Daří se lákat nové dárce?
Bohužel, nových dárců sice pomalu, ale jistě ubývá. Nedaří se pokrýt přirozený úbytek, který je daný věkem nebo nemocemi stávajících dárců. Uvádí se potřeba přibližně 300 tisíc dárců v nemocničních zařízeních, ale aktuálně je pravidelných dárců jen 220 tisíc. Ročně máme necelých 30 tisíc nových dárců, bohužel o něco vyšší číslo evidujeme u úbytku dárců. Plazmaferatická centra v tomto nedělají dobrou službu, když lákají dárce na to, že zachrání lidský život, a ještě si vydělají. Zejména pro mladé je takový slogan lákavý a nevědí, že v nemocničních zařízeních může být jejich pomoc potřebnější.
Jak by tedy zněl váš slogan, kterým byste chtěl oslovit případného prvodárce?
Možná něco ve smyslu: Stačí udělat málo, abys pomohl hodně. Dárce stráví na transfuzním oddělení zhruba hodinu, samotný odběr krve zabere sotva deset minut. Pro příjemce je to ale velká věc, která mu může navrátit život.
Marek Jukl (* 1969)
Docent PřF UP, kde také absolvoval obor Matematika a fyzika. Zabývá se algebraickými a geometrickými disciplínami. Je autorem osmi desítek publikací, například učebnice Analytická geometrie. V roce 1987 poprvé daroval krev, od roku 2005 je prezidentem Českého červeného kříže. Specializuje se i na mezinárodní humanitární právo.