Z archeologického a historického hlediska je Svatováclavské návrší jednou z nejdůležitějších lokalit v Olomouci. Je to mimo jiné místo, jež je patrně osídleno sedm tisíc let nepřetržitě. Právě tuto skutečnost nově zdůrazní expozice nazvaná Zde se nacházíte – Svatováclavské návrší v Olomouci v proměnách staletí. Na jejím vzniku se podílejí i archeologové z Univerzity Palackého.
Mnozí Olomoučané si Svatováclavské návrší spojují se sídlem olomouckých údělných knížat či se sídlem biskupa. Jen někteří vědí, že se jedná o místo s historií mnohem delší, že se zde nalézají i důležitá pravěká naleziště. První stopy osídlení návrší totiž spadají do pátého tisíciletí před naším letopočtem a zdá se, že jeho kontinuita zde nikdy přerušena nebyla.
Unikátní stálá expozice, která v těchto měsících vzniká v podkroví budov kapitulního děkanství a která se veřejnosti otevře v prosinci, navazuje na rekonstrukci prostor Arcidiecézního muzea Olomouc, do níž se před několika lety pustilo Muzeum umění Olomouc. Archeologové z Univerzity Palackého a další odborníci byli ke spolupráci na nové expozici přizváni ve finální části rekonstrukce uvedeného prostoru.
„Připravujeme pravěkou část, kolegové z Národního památkového ústavu, kteří s námi spolupracují, pak i část raně středověkou,“ uvedla Pavlína Kalábková z katedry historie FF UP. I vzhledem k tomu, že plochy expozice nedávají badatelům moc prostoru, rozhodli se představit hlavní etapy pravěkého osídlení ve třech obdobích.
„Z pěti tisíc let jsme vybrali pozdní dobu kamennou, tzv. eneolit, starší dobu bronzovou a dobu železnou, halštatskou. Tato tři období totiž názorně ukazují, že návrší bylo nejen důležitým sídlištěm s nějakou centrální funkcí, de facto to bylo hradiště, předchůdce města, ale zjevně i duchovní centrum. Kumulují se zde totiž i nálezy tzv. světa ideí. Máme doklady kultů i kultovních rituálů. Celá expozice tak jasně ukáže i na to, že od počátku spojovalo Svatováclavské návrší duchovní a světskou moc, že bylo místem, kde se propojoval svět ideí se světem politickým,“ dodala archeoložka Pavlína Kalábková.
Expozice nabídne v nejstarší části eneolitu depot keramických nádob, jejichž stáří spadá do období 3500 až 3300 let před naším letopočtem. Jsou to velké, nádherné nádoby ve formě amfor, džbánů a pohárů.
„Mezi exponáty bude vystavena i unikátní nádoba, které se říká pseudokernos. Používala se ryze k rituálním účelům, jež jsou spojeny se světem ideí. Má čtyři vstupy. Mezi kultovními nálezy budeme prezentovat i bubínek. Uvedené období nám totiž nabídlo zlomky keramického bubnu, které jsou pro tuto dobu charakteristické. S kolegy jsme se dohodli, že jej zrekonstruujeme. Návštěvníci expozice si na tento pravěký nástroj budou moci i zabubnovat,“ doplnila Pavlína Kalábková.
Ve větší míře bude podle ní prezentována část z doby bronzové. Archeologové v ní zdůrazní propojení světského a duchovního světa v organizovanosti, a to demonstrací modelu pravěkého hradiště z doby bronzové.
„Díky archeologickým nálezům se nám podařilo zjistit fortifikaci v podobě hradby a příkopu. Připravíme tak rekonstrukci průběhu pravěké fortifikace. Vedle toho budeme opět prezentovat duchovno. Také z doby bronzové máme depot keramických nádob. A co je hodně důležité: Svatováclavské návrší nám pro toto období poskytlo i unikátní hrob. Původně šlo o hrob žárový, mrtvý byl spálen a uložen do nádoby, která byla vložena do specifického prostoru, zřejmě kamenné skříňky. K ní byly přiloženy další milodary v podobě keramických nádob. Urna pak byla překryta keramickou mísou. Ve své době se muselo jednat o výjimečného člověka, neboť ze starší doby bronzové, což je 16. a 15. století před naším letopočtem, totiž hroby nemáme,“ vysvětlila Pavla Kalábková.
Ve třetí části pravěké expozice, která obsáhne dobu železnou, postavili archeologové svůj nápad na kultu slunce.
„Božstvo slunce je jedním z hlavních pravěkých kultů a my máme k dispozici artefakty, které na sobě sluneční symbol mají. Máme nálezy pravěkých keramických nádob s motivem slunce. V době železné, halštatské, což je 8. až 6. století před naším letopočtem, na návrší totiž existovalo sídliště s nějakou centrální funkcí, které využívalo předchozí pravěké fortifikace,“ řekla archeoložka Univerzity Palackého. Zdůraznila přitom, že tímto však příběh Svatováclavského návrší zdaleka nekončí. Existují totiž doklady o osídlení tohoto místa i v mladších obdobích.
Středověká část expozice návštěvníkům představí Svatováclavské návrší především ve 12. století, tedy v době, kdy návrší obývala moc duchovní (biskup) i světská (údělný kníže). Další část bude věnována ranému novověku a představí proměny katedrály v 17. a 18. století.
Expozice bude velmi zajímavá i z různých jiných pohledů. Podle Miroslava Kindla z Arcidiecézního muzea Olomouc nabídne například trojici virtuálně-herních vizualizací prostoru svatováclavského návrší ve třech časových etapách – pravěku, středověku a novověku.
„Názorně představí návrší i trojice bronzových modelů, z nichž ten středověký přiblíží, jak Svatováclavské návrší vypadalo ve 12. století. Právě 12. století je totiž spojeno s významnou osobností Jindřicha Zdíka a s výstavbou velice ceněného románského paláce,“ uvedl Miroslav Kindl. Dodal, že částečných změn se dočkají i prostory paláce biskupa Jindřicha Zdíka a mladší gotická křížová chodba. Díky prostředkům z programu ITI IROP Olomoucká aglomerace tak podle něj vzniká nejen nová expozice, ale bude zpřístupněna i celá křížová chodba a rekonstruována návštěvnická infrastruktura paláce.