Cyrilometodějská teologická fakulta UP slavnostně otevřela svou novou budovu v centru Olomouce. Zrekonstruovaný dům s ocelovou věžičkou v Kateřinské ulici slouží dvěma vědeckým centrům fakulty: Institutu sociálního zdraví a Centru pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty. První z nich se zaměřuje na otázky tělesného i duševního zdraví, druhé na filozofické a náboženské texty. Vědci mají k dispozici moderní laboratoř i bohatě zásobenou knihovnu. Přestavba, která začala v květnu 2019, stála 70 milionů. Zázemí pro vědce požehnal v pondělí 20. září arcibiskup Jan Graubner. Spolu s ním si nové prostory prohlédla i řada významných hostů a zaměstnanců UP.
„Rekonstrukce byla časově i finančně náročná, ale výsledek za to stojí. Historická budova prošla důkladnou a efektivní změnou, kterou vedl architekt s citem pro detail, materiály i účel. Čisté plochy, přiznaná cihlová zeď, dřevo, světlo. Všichni svou práci odvedli skvěle! Jako výraz ocenění a respektu k práci vědců z teologické fakulty chápeme i gesto bývalého rektora Jaroslava Millera, jenž nám dal tuto budovu v Kateřinské do užívání, aby se stala důstojným centrem bádání a excelentního výzkumu,“ řekl děkan Peter Tavel.
Srdce domu tvoří malá kaple, ke které vede schodiště točené spirálou z přízemí až k půdní terase. Stoupáte-li vzhůru, seznamujete se postupně s vědci, učiteli a studenty. Přízemí patří laboratořím a exaktní vědě, v dalších patrech najdete učebny, přednáškovou místnost, příjemné zázemí pro workshopy, terapeutické i dětské skupiny. Kanceláří je zde poskrovnu – veškerý život se komunitně odehrává v přilehlých prostorech kolem schodiště. Zde vědci diskutují o svých teoriích a výsledcích výzkumu.
Historie i současnost: dřevo, beton, světlo
Na vše – od studie přes sondy a bourací práce až k vybavení interiérů – dohlížel architekt Lukáš Blažek ze studia Ječmen. Stavba se potýkala se složitostmi malého staveniště, nemožností vjet nákladním autem do dvora, lockdownem a dalšími obtížemi, typickými pro historické budovy. Výsledek je přesto perfektní.
„Tuto zakázku jsem chápal jako výzvu. Místo – historické centrum města – a komplexní rekonstrukce celého domu, to je pro mě vždy hezké zadání. Našim úkolem bylo nakreslit projekt pro stavební povolení, poté jsme pracovali půl roku v týmu šesti lidí a kolektivu specialistů na projektu. Dům je nakreslen jako celek – stavba i interiér tvoří jedno,“ uvedl architekt.
Budova je v nárožní poloze, stojí na půdorysu písmene L. Do nároží je nově osazen vchod, místnosti a věžička s kaplí. Na dvorní fasádě zmizely balkony a přibyl arkýř. Nové schodiště vzniklo v místě původního, ale s opačnou pozicí podest. Díky tomu je patro vždy průchozí. Zásadní pro fungování domu je vznik společného setkávacího prostoru – kopíruje schodiště, doplňují jej kuchyňky, čítárna, zázemí pro odpočinek. Pod střechou je vědcům a jejich hostům k dispozici prostorná terasa se zelení. Unikátní je špička věže – vznikla v zámečnické dílně na jižní Moravě, měří přes pět metrů a na střechu ji osadil jeřáb. „Rehabilitací nárožní věže jsme vyslali jasný signál – respektujeme budovy konce 19. století. Zároveň si ceníme toho, že v historickém centru – ve druhé největší městské památkové rezervaci – je možné osadit soudobě tvarovanou část stavby. Z původního krásného interiéru nezbylo nic, zůstala jen kostra. Budova je tedy v podstatě obyčejná, ale obyčejná v nejlepším slova smyslu: nový interiér z kvalitních materiálů ctí budovu, ta získala novou funkci, ale útulnost jí zůstala,“ dodal Blažek.
Institut sociálního zdraví
Institut založili prof. Peter Tavel a prof. Andrea Madarasová Gecková v roce 2011. Jeho posláním je vědecký výzkum a vzdělávání s důrazem na sociální a spirituální determinanty zdraví. Výsledky výzkumů ovlivňují rozhodovací procesy státních i neziskových organizací a zlepšují pracovní podmínky zaměstnanců ve zdravotnictví, sociální péči či psychoterapii. Jako jediná organizace v České republice je členem organizace DIPEx International. Vědci využívají metodiku kvalitativního výzkumu DIPEx, kterou vyvinuli odborníci z Oxfordské univerzity, aby mohli lépe zachytit zkušenosti pacientů. Tato metoda je založena na hloubkových kvalitativních rozhovorech.
Institut také vzdělává: bakalářům nabízí navazující magisterský program aplikovaná psychoterapie a inovace v sociální práci, který poskytuje vhled do tří oblastí: sociální práce, psychologie a zdravotnictví. Garantuje také doktorský studijní program sociální a spirituální determinanty zdraví, od roku 2021 jej nabízí i zahraničním studentům.
Centrum pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty
Centrum pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty studuje důležitá díla evropské křesťanské kultury a zpřístupňuje je české veřejnosti. Vzniklo jako interdisciplinární tým teologů, filologů, filozofů a historiků v roce 2000. Jeho pracovníci připravili desítky monografií a několik set odborných studií. Jeho součástí je specializovaná knihovna s téměř 3000 svazky. Vědci se zaměřují na tři tematické okruhy: alexandrijskou školu, monastickou teologii a hebrejskou a řeckou tradici proto-Izajáše. Centrum nově přijímá doktorandy v rámci studijního programu křesťanské myšlení.
Historie budovy – od vykřičeného domu k teologickému pracovišti
Místo, kde budova stojí, je spojeno s dějinami Olomouce od samotného počátku. Při budování pevnostního opevnění byla postavena brána nedaleko kostela sv. Kateřiny, zvaná Nová nebo také Kateřinská brána. Když ve 2. pol. 19. stol. vývoj vojenské strategie i technologií boje učinil pevnosti 18. století zbytečnými, byla v roce 1878 zbourána i Kateřinská brána a od roku 1888, kdy Olomouc přestala být státní pevností, začaly být bourány hradby ve svém celku. Mohlo tak dojít k velkému rozšíření města, pro nějž si městská rada nechala od známého urbanisty Camilla Sitteho vypracovat v r. 1894 regulační plán.
Brána k zemi, místo pro novou stavbu
Do tohoto velkého olomouckého příběhu vstupuje i stavba v Kateřinské ulici č. 14. Po zbourání brány v roce 1878 zůstal prostor dlouho volný, a tak posledním domem Kateřinské ulice byl ještě dlouho hostinec Zum letzten Pfennig – U Posledního halíře. Až v březnu 1898 povolila městská rada zbourat starou hospodu a stavět nové domy. Projekt na novostavbu bloku tří domů (dnešní čp. 652–654, tedy Kateřinská 15 a 17 a Aksamitova 2) vypracovala v březnu 1898 vídeňská architektonická kancelář Jacoba Gartnera.
Autor Pöttingea, synagogy a vil
Jacob Gartner (1862–1921) pocházel z přerovské židovské rodiny a po studiích na Vyšší průmyslové škole v Brně absolvoval v roce 1888 vídeňskou Akademii výtvarných umění. Můžeme jej prohlásit za jednoho z tvůrců nové podoby města Olomouce: v letech 1890–1901 se ve spolupráci s podnikatelem Moritzem Fischerem a stavitelem Karlem Starým st. podílel na stavbě cca 50 olomouckých budov, mezi nimiž je např. budova Pöttingea, pravá strana Komenského třídy, vilové domy poblíž Terezské brány v tzv. Úřední čtvrti a dnes již neexistující synagoga s domem rabína v maursko-byzantském stylu.
„Náš“ dům v Kateřinské byl od začátku zamýšlen jako hotel. Podle Gartnerových plánů jej postavil Karel Starý st., kolaudován byl 31. března. 1899. Na průčelí domu, vybaveného nárožní věžičkou, uplatnil Gartner pro něj typickou směs neorománského a neogotického tvarosloví, kterou dnes můžeme sledovat pouze na fotografiích.
Hotel Moravia: ubytování i prostitutky
Hotel Moravia nabízel cca 10 pokojů, v přízemí se nacházel výčep a restaurace. Je známo, že v hotelu se provozovalo nejstarší řemeslo světa. Centrem jejich živnostenské činnosti byla Uhelná ulice a tři městskou radou určené hotely: hotel Lauer na Horním nám. 24, hotel Tatra v Hauenschildově paláci na Dolním náměstí a hotel Moravia v Kateřinské. V r. 1939 byl hotel Moravia přejmenován na hotel Zum weissen Rössel – U Bílého koníčka, fungoval tak až do konce války. V r. 1940 došlo k opravě fasády domu, během níž byla odstraněna na náklady olomouckého magistrátu nárožní věžička a fasáda možná byla výrazně zjednodušena.
Po válce: koleje pro dívky, zázemí pro filozofy
Po skončení války byl hotel německým majitelům zkonfiskován. V r. 1946 vznikla v Olomouci Univerzita Palackého, která pro své studenty potřebovala ubytovací zařízení, koleje. Budova byla předána univerzitě roku 1947, opravena a v roce 1951 zprovozněna jako dívčí koleje Univerzity Palackého. Koleje byly posléze pojmenovány po Marii Kudeříkové (1921–1943), mladé kultivované dívce popravené za účast v protinacistickém odboji, z níž tehdejší režim vytvořil jednu ze svých ikonických mučednických postav. V roce 1970 byla na budově kolejí umístěna její busta, dílo olomouckého sochaře Vojtěcha Hořínka (1906–1988) z r. 1964. Budova sloužila jako koleje až do doby nedávné, na krátkou dobu ve značně zchátralé budově našla dočasné útočiště část pracovišť filozofické fakulty a v roce 2016 byla rozhodnutím rektora UP přidělena CMTF UP.
