Co myslíte, může cítit výtvarník z Olomouce zodpovědnost za život anonymního vojáka kdesi ve válce? Ale ano může. Pokud navrhl maskovací vzor jeho uniformy, která by ho měla ochránit před nepřátelskými kulkami, tak jistou spoluodpovědnost cítí. Alespoň tak to vnímá výtvarník a designer Tomáš Chorý z Pedagogické fakulty UP. Právě on navrhl pro českou armádu nový maskovací design pro polní uniformy. To, že ho vojáci oslovili, byla podle něj velká výzva. „Je to pro mě čest a také obrovská odpovědnost.“
Tomáš Chorý má za sebou více než rok intenzivní práce. Uznávaného experta na kamufláž, o níž vydal i stejnojmennou úspěšnou knihu, si vybrala sama armáda. Vojáky zajímaly jeho představy, jak by bylo možné modernizovat „maskáče“, přesněji řečeno, jak upravit vzor, kterým je látka potištěna.
Co je možné vůbec na maskovacím vzoru modernizovat? Česká armáda tento, laicky řečeno, shluk barevných skvrn měnila naposled v roce 1995. A zrovna tento design asi nepodléhá módním trendům. Proč už nestačí?
Nejde o módní trendy. Potíž je v tom, že vzor z roku 1995 tzv. lesní, vyhovuje velmi dobře v podmínkách hlubokých, jehličnatých lesů v období jara a léta, kdy je příroda zelená a relativně tmavá. Ale příroda se v posledních letech proměnila a po většinu roku má jiný charakter. Vždyť už ani lesy nejsou stejné, jako byly dříve… Naši vojáci jsou navíc nasazováni i v krajinách, které se od naší středoevropské liší. Armáda proto potřebuje vzor, který by dobře fungoval a plnil svůj účel i v jiných prostředích než jen v lesním terénu. Což mimo jiné znamená upravit používané barvy. Další podmínkou bylo, aby nový vzor korespondoval s těmi, které používají naši spojenci, ale zároveň navazoval i na předchůdce z roku 1995.
Proč nemají například armády NATO jednotný typ maskovacích uniforem?
Velkou roli hraje tradice. Když se podíváte na armády různých států a vzory jejich uniforem zjistíte, že každá zahrnuje v nějaké podobě ve svém vzoru i stopu historie, odkazuje k minulosti, ať už je to německá armáda nebo třeba Britové. Je to zkrátka součást národní vojenské hrdosti, a proto si myslím, že jednotný vzor pro víc armád není na pořadu dne.
Takže úvaha, že by naše armáda koupila hotový americký vzor tzv. MultiCam, by se vymykala té tradici?
Ano, byla by to samozřejmě možnost, ale zcela by se ztratila národní identita.
Vy jste ale vycházel ze zmíněného vzoru, který vyvinula americká firma a jehož design je, jak píšete ve své knize, založený na kombinaci skvrn v sedmi barvách. V čem bude jeho české specifikum?
Vycházel jsem ze základní barevné koncepce amerického vzoru, ale barvy nejsou totožné. Využil jsem i odstíny, které v minulosti používala naše armáda, a ve výsledné barevné kompozici jsem některé z nich použil. Tvary deformačních skvrn pak charakterově navazují na vzor 95 s cílem navázat na tradici AČR založenou v 90. letech 20. století.
O jakých barvách mluvíme? Které se používají?
Jde o sedmibarevný vzor, který zahrnuje tmavou hnědou, hnědou, tmavou zelenou, světlou zelenou, pískovou s růžovým nádechem, světlou khaki a béžovou barvu.
Už jsme zmínili, že pro oko laika může každý maskovací vzor vypadat nahodile, jako náhodná skrumáž různých tvarů, velikostí i barev, které jdou přes sebe a do sebe. Ty skvrny mají daný systém. Jak vzniká?
Vzor by měl splňovat několik kritérií – je to systém skvrn různých tvarů a barev, který by měl dobře maskovat jak na dlouhou, tak i na krátkou vzdálenost. To znamená, že musí obsahovat makrovzor a mikrovzor, tedy větší i menší skvrny. Důležité je také použití výrazných deformačních skvrn, které „rozbíjí“ siluetu postavy. V některých polích jsou pak vytvořeny plynulé barevné přechody, které v kombinaci s ostře ohraničenými prvky navozují dojem prostoru.
Kreslíte ty vzory na papír, nebo v počítači?
Jsem zvyklý kreslit rovnou v počítači. Vzor vzniká vrstvením jednotlivých plánů, jejich skládáním a komponováním skvrn. Nový vzor by měl být víceúčelový, tedy použitelný do různých typů terénu. Proto celý rok intenzivně jezdím krajinou a pořizuji si rozsáhlý fotografický archiv různých přírodních scenérií v různých ročních obdobích. Pak v počítači vytvářím fotosimulace – uniformy nafocené na figurantech vkládám do různých prostředí. Tak si testuji jejich maskovací vlastnosti a případně dolaďuji různé detaily.
Jak se ověřuje, že počítačový návrh funguje v praxi? Asi se tím vzorem musí potisknout látka a vyrobit zkušební uniformy.
Ano. Dělají se dva typy zkoušek. U té první – fotosimulační – se pozorovatelé snaží rozeznat maskovanou postavu umístěnou v různých scénách promítaných na obrazovce počítače. Úkolem je odhalit maskovaného vojáka v co nejkratším čase. Vzor, jehož objevení trvá nejdéle, je nejlepší. Druhý test se provádí přímo v krajině. Pozorovatel jde terénem a snaží se maskovaného vojáka objevit. V tomto případě rozhoduje vzdálenost – čím je vzdálenost, u které dojde k objevení figuranta kratší, tím je maskovací schopnost vzoru lepší.
Vy jste se testů v terénu účastnil?
Ano, jezdím tam rád, hodně mě to baví. Velmi oceňuji celý pracovní tým, složený ze zástupců armády, Univerzity obrany a dalších složek. Všichni k této problematice přistupují velmi profesionálně a je radost s nimi spolupracovat.
Jaký to je pocit, když se autorovy představy zhmotní a on je vidí na skutečném vojákovi?
Když to funguje, je to dobrý pocit, když ne… I to se stává. První zkušební tisky byly aplikovány na náhradní látku barvami, které neměly předpokládané vlastnosti, zejména co se týče povrchové úpravy. Když jsme uniformu testovali na přímém slunci, tak se na příslušných místech leskla, a to byl výrazný demaskující prvek.
Co se pak děje, je prostor na nějakou improvizaci?
Vlastně ano, koupil jsem sprej s matným lakem, látku jsme přestříkali a o hodně se to zlepšilo. Další zkoušky už budou pokračovat s uniformami vyrobenými z finální látky potištěné barvami se všemi požadovanými vlastnostmi.
Každému výtvarníkovi nebo designérovi se nestává, že na jeho práci závisí lidský život. V případě dobré maskovací uniformy to platí beze zbytku.
Je to velká odpovědnost a já si ji uvědomuji.
Zajímá vás, jak vojenské maskování funguje z designového hlediska? Jak se postupně vyvíjely kamuflážní vzory jednotlivých armád a proč právě daná kombinace barev pro ně byla tou nejvhodnější? Chtěli byste se dozvědět, jak se může vojenské maskování proměnit pod vlivem moderních, digitálních technologií? Přečtěte si knihu Tomáše Chorého Kamufláž. Kapitoly z dějin designu pozemního a námořního maskování, kterou autor vydal ve Vydavatelství UP. Dostupná je např. na e-shopu.