Do pomyslné kroniky Expedice PřesBar připsali studenti katedry aplikovaných pohybových aktivit (APA) Fakulty tělesné kultury UP na počátku nového akademického roku další, již deváté dějství. Vůbec poprvé se vydali na ostrov a s devíti účastníky s postižením, mezi nimiž bylo pět využívajících vozík, překonávali bariéry a sbírali zážitky na středomořské Korsice.
Překážek a podnětů k improvizaci bylo během výpravy na ostrov, kde se narodil Napoleon Bonaparte, poměrně dost. Cesty necesty v terénu, kde by měl problém i zdravý člověk, natož vozíčkář, úzké silnice, po kterých autobus s vlekem plným kol a dalšího vybavení tak tak projel, defekty na používaných prostředcích a pomůckách, samozřejmě i osobní hranice každého ze členů. Na druhou stranu si účastníci expedice užili slunečného přímořského počasí a nekonečných výhledů, zatímco v Česku razantně skončilo léto.
„Už na trajektu jsme vzbudili pozdvižení, když jsme naše vozíčkáře dostávali na horní palubu, aby si mohli plavbu užít. V Bastii, naší první destinaci na Korsice, jsme pak po dlouhé cestě a nezvyklém horku nadvakrát stavěli stany, protože nás navedli do špatné části kempu, kde nebyly ani funkční toalety. Nezapomenu na ty pohledy, když jsem skupině oznamovala, že se stěhujeme,“ vzpomněla na začátek pobytu jedna z hlavních organizátorek Klára Horová.
Cílem expedice, která je na katedře APA součástí navazujícího magisterského studia, je jednak osobám s různým druhem postižení ukázat, že handicap není překážkou v cestování a aktivním trávení volného času, a jednak si studenti v praxi vyzkoušejí přípravu a realizaci sportovně laděné pobytové akce pro handicapované.
Putování za snem
Plán pro Korsiku zahrnoval především cyklistické výlety, došlo samozřejmě i na koupání v moři či paddleboarding a také na „dobytí“ hradu. „Protože jsme naši cestu pojali jako putování za snem, každý účastník si první večer napsal svůj cíl, ať už na Korsice nebo obecně v životě, na barevnou vlaječku. Tu pak měl stále u sebe jako připomínku pro případ, kdy by se ocitl na hraně svých sil, aby zvážil, jestli konkrétní překážka opravdu stojí v té cestě za snem za námahu,“ přiblížila Klára Horová.
Hned druhý den se při cyklovýletu po severním výběžku ostrova ukázalo, že autobus se ne všude dostane, a účastníci se tak projeli více, než plánovali. „Některým z nás tam došlo, že to nebude úplně dovolená,“ podotkla studentka. Okolí Bastie nevšední výprava prozkoumávala ještě i další den, prvně také vytáhli na vodu paddleboardy se sedačkou, které si všichni vyzkoušeli. Čas ke stěhování k západnímu pobřeží ostrova se nicméně nachýlil. A protože plánované Porto nakonec padlo, stalo se druhým domovem expedice městečko Calvi.
„Po spíše odpočinkové zastávce v přístavu L'Île-Rousse, kde jsme se prošli k soše mořské panny a k majáku, koupali se a fotili na skalách, nás v Calvi čekala opravdu expediční trasa se vším všudy. Vyrazili jsme na kolech po cípu pevniny kousek od městečka. Nejprve to bylo v pohodě, ale když jsme stanuli před kopcem, do kterého vedla taková kamenitá cesta necesta, koukali jsme na sebe, jestli to zvládneme. A tak jsme vytáhli lana, pomocí nich jsme nahoru tahali naše hosty na handbicích a pak se vraceli pro svá kola. Všichni jsme makali, co to šlo, někteří si fakt sáhli na dno, ale zvládli jsme to. A to se nám tam jeden handbike rozbil, rozletěly se špice předního kola, nešlo zatáčet, klučina, co na něm jel, zabrzdil nohama do křoví, naštěstí bez úrazu. Záživný den to byl,“ popsala horké chvilky Klára Horová.
V Calvi si účastníci expedice také užívali na paddleboardech moře, byť se do hladiny opíral vítr, také si prošli město a nakonec dobyli zdejší citadelu. A to doslova, protože pevnost opouštěli s korsickou vlajkou. „Když jsme byli na odchodu, všiml si vozíčkářů nějaký pán, snad kastelán, ptal se, odkud jsme a co tam děláme, a nakonec nám dal na památku vlajku, která nám teď visí na katedře,“ prozradila studentka další ze zážitků, který již předcházel dlouhé cestě domů. Ta se protáhla kvůli zpoždění trajektu i rozbité nápravě vleku s koly za autobusem. Po příjezdu do Olomouce byl nejeden člen výpravy zaskočen zdejším chladným počasím.
„Ještě jsem vlastně všechno nestihla pořádně vstřebat a ještě je třeba řadu věcí dokončit. Na osobní feedback se tak teprve chystám, ale přínosná pro mě expedice byla v tom, že jsem poznala, jaké to je připravit akci pro tak tak velkou skupinu. Určitě tam bylo spoustu chyb, ze kterých se můžu poučit. Super bylo, že jsem v tom nebyla sama a s Ivou Wengrynovou jsme se skvěle doplňovaly a měly v sobě navzájem oporu. Důležitá pro nás byla i podpora katedry a vedení kurzu, které nás nechalo jít vlastní cestou, ale po celou dobu nám krylo záda,“ uvedla Klára Horová, která již plánuje představit Expedici PřesBar na příštím ročníku opavského festivalu Slunovrat.
Vozík není překážka
O něco více vstřebánu má Korsiku Soňa Augustýnová, jedna z hostů expedice, která je odmala kvůli mozkové obrně na vozíku. O možnosti vyjet se studenty se dozvěděla už dříve od Petra Stillera, který již s „APAči“ vyjel několikrát a nechyběl ani nyní, další kontakt přinesly zimní Dny na monoski, kde se potkala s Ondřejem Ješinou z katedry APA.
„Korsiku jsem si užila. Bylo to pro mě všechno nové a já mám rád nové věci, nebo je aspoň zkouším. Nej zážitek byla určitě plavba trajektem a to, jak se do té lodi všechno vejde, dopravní prostředky i kavárny. Práci studentů hodnotím kladně. Není vůbec snadné vše zorganizovat a už vůbec ne něco tak velkého a v cizí zemi. Měla jsme čtyři studentky jako asistentky, tvořily jsme super partu. Když jsem něco chtěla nebo nechtěla, tak to tak bylo. Myslím, že se se mnou naučily větší míře trpělivosti. Je super, že jdou do něčeho za mě tak extrémního,“ zhodnotila.
„Expedice mi dala nové fajn lidi do života. Také jsem zjistila, co moje tělo zvládne v extrémních podmínkách. Že mám ráda jakýkoliv pohyb, ale ve vodě jsem si jistější. Také že je fajn se překonávat, ale zároveň poslouchat své tělo. A že když máte kolem sebe správné lidi, co se nebojí a vozík neberou jako překážku, jde všechno a můžu zažít, co bych normálně nezažila. A za to studentům a jejich vyučujícím patří velký dík,“ dodala Soňa Augustýnová, která pracuje jako recepční v brněnské Lize vozíčkářů a jejím největším koníčkem je plavání, v němž jezdí i na závody coby členka SK Kontakt Brno.
Další zážitky, postřehy a především spoustu fotek z korsické Expedice PřesBar i dřívějších cest najdete na Facebooku.
