Na první pohled či poslech vidíme nebo slyšíme, že český název Velikonoce je složen ze dvou slov, totiž „veliká“ a „noc“, přičemž adjektivum nenechává nikoho na pochybách, jaká důležitost je jim v křesťanském kalendáři přisuzována. Substantivum pak odkazuje na skutečnost, že slavnost Zmrtvýchvstání Páně začíná už velikonoční vigilií. Datum křesťanských Velikonoc vychází z data židovského svátku Pesach, jenž upomínal na přechod Izraelitů z Egypta do zaslíbené země. Latinskou podobou hebrejského slova je výraz „pascha“, který se promítl například do označení velikonoční svíce ze včelího vosku, paškálu.
Všichni, kteří žijeme v tomto světě, v tomto pozemském čase života, se jednou ocitneme v bodě, kdy budeme muset přejít. Kristovou velikonoční obětí jsme získali dar nesmírné ceny: naději, že můžeme přejít na „pastviny věčné zeleni“, do místa a stavu, kde už nebudeme vystaveni tomu, čemu každodenně čelíme v „slzavém údolí“.
Letošní rok prožíváme jako tzv. Svatý rok, pro nějž zvolil papež František téma „Poutníci naděje“. Naději potřebuje nejen dnešní svět zmítaný válkami a různými ohroženími, ale také každý z nás. Jubilejní rok provází logo, na němž je zobrazen kříž, jehož se drží postavy, jejichž propojení připomíná plachtu loďky. Spodní část kříže je zakončena kotvou. Uvedené symboly lze vztáhnout i k vnímání velikonočních svátků, které – obrazně řečeno – rozvinují plachtu víry, do níž se může opřít vítr a která nás může posilovat na naší plavbě životem, a současně spouští kotvu, která může být znamením opory, ale také přístavu, k němuž směřujeme.
Přeji všem krásné a požehnané velikonoční svátky.
Mons. Josef Nuzík, arcibiskup olomoucký a velký kancléř CMTF UP