Velikonoční svátky máme spojené s příchodem jara, nového života, s novým začátkem. V křesťanském smyslu jsou to svátky boje a vítězství, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Znamenají tyto dávné události něco pro nás dnes?
Situace ve světě nás může právem zneklidňovat. Na mnoha místech světa se válčí a ukončení bojů zatím není na dohled. Přestože jich nejsme přímo účastni, nejsme a nemůžeme být lhostejní k utrpení, které přinášejí, a různým způsobem projevujeme svou solidaritu a podle svých možností poskytujeme pomoc potřebným.
Velikonoce pro nás jsou – nebo mohou být – zdrojem naděje. Ta hlavní válka už byla vybojována. Bůh ukázal, že zlo není všemocné a nemá poslední slovo. Křesťané čerpají naději právě z této víry. Jsme pozorovateli jednotlivých bojů, ale boj mezi dobrem a zlem už má vítěze. Z této víry mohou čerpat všichni.
Podobnou nadějí nás naplňuje jaro, když vidíme, jak se probouzí příroda k novému životu. Je tedy příznačné, že slavíme Velikonoce právě v tomto období. Velikonoce jako svátky probouzejícího se života ukazují na naději, která může vstoupit do života každého z nás.
Vít Hušek
děkan Cyrilometodějské teologické fakulty UP