Před třiceti lety, v květnu roku 1990, obdržel tehdejší československý prezident Václav Havel svůj první čestný doktorát od tuzemské univerzity. Udělila mu ho Univerzita Palackého. Při příležitosti tohoto výročí a jako připomínka stále platného odkazu někdejšího dramatika, disidenta a prezidenta je v Uměleckém centru UP k vidění výstava Václav Havel – Politika a svědomí. Její vernisáž se koná ve čtvrtek 27. února ve 14 hodin.
Výstava vznikla k nedožitým osmdesátinám Václava Havla a byla uvedena v Praze v dubnu 2016. Záhy po své premiéře obletěla celý svět. Expozici připravil Ústav pro studium totalitních režimů ve spolupráci s Českými centry a Knihovnou Václava Havla. „Naší snahou bylo předložit veřejnosti dokumenty, které přibližují ideje Václava Havla a připomínají jejich význam pro dnešek,“ vysvětlil ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeněk Hazdra.
V Olomouci nad výstavou převzal záštitu senátor Lumír Kantor. „Považuji za důležité šířit stále aktuální myšlenky Václava Havla. Je mi ctí, že po světových metropolích, jako jsou New York, Curych a Sofie, s ní seznamujeme také Olomouc. Výstava budu následující čtyři měsíce instalovat v kulturních centrech, škole či obcích. Jsem rád, že ji mohu symbolicky představit jako první právě na půdě Univerzity Palackého,“ uvedl Lumír Kantor.
Záměrem autora expozice Jana Hrona bylo zachytit Havla nejen jako celebritu, na kterou se už jen vzpomíná, ale jako osobnost dosud oslovující, či dokonce provokující. Na 26 panelech najde návštěvník slavné i méně známé myšlenky z Havlových textů či veřejných projevů, které doprovázejí fotografie, a podtrhují tak naléhavost jeho výzev pro naši současnost. „Se znalostí Havlových textů člověka brzo napadne, kam a pro co sáhnout. Ale při přípravě byla zároveň důležitá i jistá dávka odvahy. Havla často považujeme za jakousi neškodnou součást minulosti, jenže mnohé z toho, co napsal či řekl, dosud dráždí. Může to dokonce pro leckoho představovat politicky výbušný materiál,“ vysvětlil Jan Hron.
Výstava v Uměleckém centru UP, někdejším jezuitském konviktu, je určena jak studentům, tak veřejnosti. „Zdejší velkorysé prostory jsou na havlovskou výstavu jako dělané nejen proto, že tady působí genius loci, ale i z praktického důvodu. Všechny rozměrné panely se vedle sebe bez problémů vešly. Část chodby v prvním patře umožňuje klidné pozastavení a prohlédnutí bez ´mačkanice‘. Věřím, že se u výstavy zastaví nejen studenti, ale i mnozí návštěvníci kulturních akcí, kteří se na ni podívají třeba cestou z projekce či představení ve Filmovém a Divadelním sále,“ řekla Adéla Hazuchová, manažerka Uměleckého centra UP.
Výstava Václav Havel – Politika a svědomí bude v Uměleckém centru UP k vidění do 13. března.
Emeritní rektor Josef Jařab vzpomíná, jak se stalo, že Václav Havel získal čestný doktorát na UP. Prezidenta oslovil na společné cestě v roce 1990 do Ameriky a Kanady.
Už v Torontu se mi vtírala otázka, která se vrátila s ještě větší intenzitou na Columbijské univerzitě v New Yorku, kde Václav Havel dostával další čestný doktorát: Proč univerzity z celého světa, a proč ne některá naše? Když jsem měl možnost chvilku promluvit s panem prezidentem o samotě, zeptal jsem se, zda by přijal čestný doktorát z univerzity v Olomouci. Byl bych poctěn, pravil. Zejména, že jsem znal osobně rektora J. L. Fischera jako rodinného přítele. A teď znám Vás, že? dodal s úsměvem a se souhlasným havlovským pokašláváním. Poděkoval jsem a v mysli jsem začal radostně spřádat plán této významné události. Kde, kdo, co? Vše bylo třeba vyřešit a dobře připravit. Na termínu jsme se již dohodli: Bude to 28. květen 1990. Rozeslali jsme pozvánky i členům konference rektorů. Právě z té se o chystaném udělení čestného doktorátu Václavu Havlovi nejspíše poprvé dozvěděl i pražský rektor a kolega Radim Palouš a hned prý byl u pana prezidenta s tím, že první přece musí být Karlova univerzita. Ale oni s tím přišli první, že? pravil údajně prezident a Karlova univerzita se pokusila rychle napravit, co se dalo – a udělila Václavu Havlovi titul doctor honoris causa v nejbližším možném dalším termínu, což bylo o pouhé dva dny později!
Zdroj: Josef Jařab: Rektorská rozpomínání