Ve věku 84 let zemřel 15. srpna 2016 v Olomouci na následky onkologického onemocnění přední český internista a hematolog profesor Ivo Krč. Česká medicína tím utrpěla citelnou ztrátu. Odešel lékař a vysokoškolský učitel, jenž svoje všestranné vzdělání a široký odborný zájem ve všech oblastech vnitřního lékařství mohl plně uplatnit až v období po listopadu 1989. Již před touto dobou pěstoval významné mezinárodní odborné vazby, které se staly inspirací pro jeho vědeckou, akademickou a publikační aktivitu.
Ivo Krč se narodil v rodině prvního radiologa v Olomouci a jednoho z prvních radiologů Masarykova prvorepublikového Československa. Při heydrichiádě v roce 1942 byl jeho otec popraven v Kounicových kolejích v Brně. Ordinaci i byt obsadili okupanti a od 10 let byl Ivo vychováván maminkou ve skromných podmínkách. V roce 1950 maturoval na klasickém Slovanském gymnáziu v Olomouci na Kozinově ulici. Studium medicíny na Lékařské fakultě Univerzity Palackého ukončil s vyznamenáním v roce 1956 a po absolutoriu byl povinně umístěn na Slovensko. Zde prošel všemi lékařskými obory, kmenově pracoval na interním oddělení v Ružomberoku a zde také prvně atestoval z vnitřního lékařství v roce 1959.
Po úspěšném konkurzu byl v roce 1960 přijat na místo asistenta na I. interní kliniku LF UP v Olomouci vedenou kardiologem profesorem Pavlem Luklem. Na široce zaměřené klinice se ve skupině vedené budoucím profesorem Boleslavem Wiedermannem začal věnovat hematologii. Kandidátskou disertační práci na téma „Některé hematologické aspekty srdeční dekompenzace“ úspěšně obhájil v roce 1967. Zájem o hematologii a imunologii přivedl odborného asistenta Ivo Krče ke studijnímu pobytu v Blood Research Foundation Center do Pavie (Itálie), kde pod vedením prof. Astaldiho spolupracoval také s centrem prof. Crosbyho (Washington, USA). Jeho nejvýznamnější práce o asparagináze a jejím vlivu na proliferaci a blastickou transformaci lymfocytů, které byly publikovány v italských i dalších zahraničních časopisech, pocházejí z této doby (1969 – 1970). Zájem o klinicko- patologické otázky lymfatické leukémie, maligních lymfomů a Hodgkinovy choroby vyústily v četné hodnotné publikace: The signifikance of different types of rosette forming cells in chronic lymphocytic leukemia, Buněčná imunita u nemocných maligními tumory, Richterův syndrom, Hodgkinova choroba přecházející v chronickou lymfatickou leukémii, Imunoblastický břišní lymfom a sarkoidóza a mnoho dalších. Již jako odborný asistent dokázal Ivo Krč pro hematologii nadchnout i své mladší kolegy a budoucí profesory Vlastimila Ščudlu a Karla Indráka.
V roce 1977 je odborný asistent Ivo krč pověřen vedením hematologické skupiny na II. interní klinice. Zde publikuje o imunologické problematice Crohnovy nemoci a ulcerózní kolitidy, účastní se výzkumu kolorektálního karcinomu. Na toto téma podává již v roce 1981 návrh na svoji doktorskou disertační a současně habilitační práci. Návrh však uvázl v neproniknutelných ideologicko-politických filtrech tehdejší společnosti. V roce 1988 se prof. Krč vrací na I. interní kliniku.
Po listopadu 1989 obhajuje v následujícím roce doktorskou disertační práci a úspěšně habilituje, nastupuje jako proděkan LF UP pro vědu a výzkum a zahraniční spolupráci a v roce 1990 se stává členem vědecké rady LF UP. V roce 1991 je jmenován profesorem vnitřního lékařství a stává se přednostou II. interní kliniky LF UP a FNOL, kterou vede až do poloviny roku 1999. V té době stál v čele vědeckovýzkumné komise děkana LF UP, byl členem společné komise LF UP a LF MU v Brně pro obhajoby disertačních prací. Profesor Ivo Krč byl členem řady odborných lékařských společností v tuzemsku a v zahraničí, mezi jinými: International Society of Chemo and Immunotherapy, International Society od Hematology, Danubian Leaque against Haemorrhagic Disorders, Östereichische Gesellschaft für Hämatologie und Onkologie, byl jmenován čestným členem Polské internistické společnosti a Slovenské hematologické společnosti. V roce 1994 se stal předsedou Spolku lékařů ČLS JEP v Olomouci, nejstaršího lékařského sdružení v olomouckém regionu, v jehož čele v minulosti stály takové osobnosti jako např. profesor Vejdovský nebo profesor Rapant. Bohatá publikační činnost výsledků jeho vědecké práce je koncentrována do více než 250 časopiseckých prací, z nich jedna třetina v časopisech zahraničních. Klinické i vědecké zkušenosti profesor Krč shrnul v kapitolách tří monografií a ve více než 300 přednáškách na kongresech doma i v zahraničí. Profesor Krč pěstoval na klinice i přes svoji specifickou oblibu v oboru hematologie a hematoonkologie vnitřní lékařství napříč všemi jeho obory.
Podporoval mezinárodní spolupráci a byl iniciátorem pracovních mítinků vnitřního lékařství středoevropských zemí (Mitteleurope – Countries Meeting of Internal Medicine ), pořádaných v Polsku, Itálii, Rakousku i mítinku v České republice v Olomouci, kde byl jeho prezidentem. Čestným hostem zde tehdy byl profesor Astaldi, bývalý tutor profesora Krče v Pavii.
Profesor Krč umožnil řadě spolupracovníků vycestovat na stáže a pracovní pobyty do Rakouska, Itálie, Belgie, Francie, Velké Británie, Německa i USA. Několik jeho asistentů úspěšně ukončilo doktorská studia a dva se úspěšně habilitovali. Nelze vyjmenovat všechny další aktivity, mezi jinými výchovu studentů a mladých lékařů, a nelze opominout ani členství ve vědecké radě MZd.
I po odchodu do penze zůstal pan profesor dlouhou dobu činorodým profesorem na II. interní klinice. S oblibou, nadhledem a velkorysostí předával své zkušenosti mladším generacím a testoval znalosti studentů. Až do posledních okamžiků byl i navzdory známkám záludného onemocnění aktivním a uznávaných členem Etické komise FNOL.
S narůstajícím odstupem času si stále více uvědomujeme ztrátu profesora Ivo Krče jako osobnosti, která proslula svými vědomostmi, širokým vzděláním, moudrostí, velkorysostí a také laskavostí k pacientům, kolegům i studentům. Nadevše však zůstane známý svojí morální, duchovní pevností.
S hlubokou úctou vzpomínáme.
Za kolektiv II. interní kliniky LF UP a FNOL
Doc. MUDr. Vlastimil Procházka, Ph.D.