Třicet let. Tolik času letos uplynulo od odchodu posledního sovětského vojáka z někdejšího Československa. Historickou událost připomíná v Uměleckém centru Univerzity Palackého včera zahájená výstava fotografky Dany Kyndrové nazvaná „S nimi i bez nich“. Okamžiky (ne)dobrovolného odchodu sovětské armády si na UP spolu s autorkou připomněli i Michael Kocáb, někdejší předseda parlamentní komise pro dohled nad odsunem sovětských vojsk, první polistopadový rektor UP Josef Jařab a novinářka Petra Procházková.
Fotografka Dana Kyndrová v letech 1990 a 1991 dokumentovala odchod tehdejší sovětské armády. „Vybrala jsem kolekci 25 těch nejdůležitějších fotografií. Jsem ráda, že jsou instalovány právě zde, kde je uvidí hodně lidí, především mladá generace. Dokumentární fotografie je důležitá právě proto, že připomene historii, o níž si někdy mladí lidé myslí, že už je pasé. Tak to ale určitě není,“ uvedla fotografka. Jak dodala, nepokoušela se vytvořit podrobnou kroniku tehdejších událostí. „Mně šlo o atmosféru toho odchodu.“
Pak návštěvníky vernisáže osobně provedla po výstavě. Černobílé snímky ukazují nejen sovětské vojáky, jak balí a chystají se k odjezdu, ale zachycují i osobnosti, které tehdy odchod vojsk řešily. Včetně Michaela Kocába, který se vernisáže zúčastnil. „Tady máme pana Kocába, vidíte ho za mlada před třiceti lety, kdy spolu panem Kužílkem a generálem Naďovičem v Milovicích vyjednávají s těma dvěma ruskýma generálama, s těma medvědama,“ popisovala autorka.
Kšefty i devastace krajiny
Zaznamenat stihla i Čechy, kteří ucítili obchodní příležitost. „Tady je například český obchodník s křišťálovými lustry. Je to ukázka, jak naši lidi pragmaticky využívali situace a obchodníci jezdili až ke kasárnám, aby ještě něco vydělali.“ Na výstavě jsou také fotografie, které usvědčují sovětskou armádu z devastace naší krajiny a životního prostředí. „To jsou různé nádrže na palivo. Oni tady napáchali velké ekologické škody,“ popisovala snímek s rezavou nádrží. „Měli je zakopané pod zemí, kde se po letech rozpadly a kerosin, letecký benzín, se vsakoval do země. Škody, které nám způsobili, jsme tehdy vyčíslili na pět miliard, ale reálná škoda byla tak dvacet až padesát miliard,“ doplnil fotografku Michael Kocáb.
Na další fotografii si mohli návštěvníci prohlédnout, jaká „architektura“ přibyla v naší zemi. „To byl typický ruský barák, říkalo se jim kyjeváky. Když jsme před pěti lety připomínali 25. výročí odchodu, jela jsem se podívat do Ralska. Fascinovalo mě, že tam blízko letiště v lese zůstalo asi osm velkých paneláků tohoto typu, ale úplně vybraných: žádná okna, žádný kov. Naši lidi to dokonale vyčistili. Ale co s těma panelákama?“ zamýšlela se na vernisáži.
„Nechali tady tři tisíce černých staveb, které se nám snažili prodat, ačkoli neodpovídaly našim předpisům. Když jsme jim vysvětlovali, že to postavili ilegálně, protizákonně, tak to nechtěli pochopit, a to byl také jeden ze zádrhelů, kde jsme nemohli dohodnout,“ popisoval složitá vyjednávání Michael Kocáb.
Jejich začátky přiblížil ještě před vernisáží během besedy na filozofické fakultě. Otázku odsunu sovětských vojsk otevřeli společně s Michalem Horáčkem už 19. listopadu 1989, dva dny po krvavém potlačení demonstrace na Národní třídě. „Navštívili jsme tehdejšího federálního premiéra Adamce, se kterým jsme chtěli v této věci jedině jednat, a žádali revizi ostudné smlouvy z října 1968 o dočasném pobytu sovětských vojsk. Adamec to vyloženě neodmítl. Krátce nato jsme s Horáčkem iniciovali dopis Gorbačovovi, kde jsme už žádali zahájení rozhovorů o odsunu sovětských vojsk z našeho území. Do dvou dnů jsme od něj měli odpověď, že tuto žádost s porozuměním přijal a ujišťuje nás, že intervence sovětské armády do našich záležitostí neproběhne, pokud se hněv demonstrantů nestočí právě proti sovětským vojákům. To jsme pak volali třeba i sem do Olomouce Jožkovi Jařabovi – hlavně ať neteče krev.“
Návštěva na velitelství
Josef Jařab, který byl v čase sametové revoluce zvolen rektorem Univerzity Palackého, připomněl, že v Olomouci byl běžný život přítomností sovětských vojsk velmi poznamenán, například i obchody se otevíraly zvlášť pro vojáky a zvlášť pro obyvatele města. Otázka odsunu okupantů tak samozřejmě rezonovala i tady a univerzita chtěla získat do užívání některé armádní objekty. Profesor Jařab během besedy vzpomněl svoji návštěvu na vojenském velitelství, které sídlilo v budově pedagogické fakulty na Žižkově náměstí.
„Přivítal mě generál Meščerjakov. Mluvili jsme spolu chvíli rusky, pak přešel do češtiny, to mi dalo prostor lépe promýšlet myšlenky. Upozornil jsem ho, že se bude pořádat velká demonstrace žádající odchod sovětských vojsk. On na to, že poteče krev, ať to odvoláme. Ujistil jsem ho, že naši určitě žádné násilí vyvolávat nebudou, načež on mě překvapil, když reagoval, že nemůže zajistit, že to nebude krvavé z jejich strany. Že jsou vojáci velmi nervózní, že to mají teď velmi těžké a vlastně nemají kam jít. Chvíli jsme spolu ještě diskutovali, až povídá ‚Víte, my možná odejdeme. Ale vy, až přijdou Němci, nás zase sami zavoláte!‘. Na to jsem zamumlal, že je těžké si vybírat. To ho zvedlo ze židle, namířil na mě pistoli a ať jdu ven. Tak jsem se velmi pomalu zvedl, a jak jsem šel tou chodbou, čekal jsem, že uslyším výstřel,“ přiblížil publiku tehdejší jednání emeritní rektor.
Svoji zkušenost na besedě připojila i novinářka Petra Procházková, která v Rusku a postsovětských republikách v 90. letech působila. „Oni tu žili v přesvědčení, že je to pěkná symbióza, pokládali nás za své přátele, měli nás rádi, také se jim tu dobře kšeftovalo. Po návratu to ale pro ně byl kardinální problém, neměli skutečně kde bydlet, někteří žili třeba ve stanech a bylo to pro ně velmi obtížné, velké trauma. Po celou dobu, co jsem v Rusku žila, mě toto téma provázelo jako výčitka, a nikoliv němá. Ti vnímavější se mě ptali, proč jsme jim to udělali. Bohužel část ruské veřejnosti si myslí dodnes, že jsme snad byli trochu rádi, že tady jsou,“ řekla novinářka Deníku N.
Besedu i výstavu připravil k příležitosti 30. výročí odsunu sovětských vojsk z Československa Ruský klub katedry slavistiky FF UP. Výstava je v Uměleckém centru UP k vidění do konce října.
