Plané druhy rostlin příbuzné a ancestrální kulturním plodinám (tzv. Crop Wild Relatives) jsou cenným zdrojem genetické diverzity, nevyužité nebo i ztracené během procesu domestikace. V posledních dvou třech desetiletích je zvýšený zájem o využití této diverzity pro šlechtění plodin s novými vlastnostmi, případně lepší adaptabilitou na podmínky prostředí. Slouží také pro pochopení samotného procesu domestikace. Abychom tuto diverzitu mohli efektivně využít, musíme ji nejprve popsat a také vzhledem k tlaku rostoucí populace na životní prostředí ji chránit. Blízký východ a celá Středomořská oblast je jedním z významných center původu a diverzity dnešních kulturních rostlin, jako jsou obiloviny pšenice, ječmen, len, ale také luskoviny jako je čočka, cizrna a hrách.
Právě studium diverzity planého hrachu stojí v centru pozornosti skupiny Petra Smýkala z katedry botaniky. Skupina se ve svých recentních publikacích (Scientific Reports a PLOS One) zaměřila na popsání genetické diverzity unikátní sbírky planých forem a druhů hrachu. Ve spolupráci s kolegy z katedry geoinformatiky (Janem Brusem a Vilémem Pechancem) byla získána environmentální data k jednotlivým vzorkům, kdy jejich následná analýza (Martin Duchoslav, katedra botaniky) ukázala, že genetická diverzita je strukturovaná v prostoru. Studium je první analýzou opylovacího režimu planého hrachu, který se ukázal ne zcela striktně samosprašnou rostlinou, tak jako v pokusech J.G. Mendela prováděných však na kulturním hrachu. Možnost cizosprášení přináší možnost genového toku mezi jednotlivými populacemi, čímž mohou vznikat nové genové kombinace uplatnitelné v procesu selekce a evoluce. Práce publikovaná v časopise PLOS One ukázala, že takto vzniklá diverzita má geografickou, nikoliv však environmentální závislost. Jinými slovy, bližší populace jsou si podobnější bez ohledu na podmínky prostředí. Toto zjištění je důležité nejen pro strategii vzorkování, ale také především pro možné praktické využití, ve šlechtění nových odrůd s větší adaptabilitou.
Co je však alarmující v kontextu s měnícím se klimatem, je ohrožení stávajících populací. Tyto jsou již pouhými pozůstatky mnohem většího původního rozšíření, které je po tisíciletí vystaveno tlaku člověka (přeměna a fragmentace biotopu). Nicméně jakýkoliv ze současných scénářů budoucího klimatického vývoje ukazuje, že lokality, v nichž se planý hrách vyskytuje (a toto platí nejen pro hrách, ale i čočku, cizrnu a jiné rostliny vyskytující se v podobném prostředí), podléhají vlivům jako vysychání, zvyšující se teplota apod., na které se možná nebudou mít čas přizpůsobit.
Bohužel tato diverzita je v současnosti zcela nedostatečně chráněna v genových bankách, historicky zaměřených na uložení pěstovaných odrůd, a situaci nenahrává ani současná celosvětová legislativa (tzv. Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům), který více méně blokuje jak vědecké poznání, tak případné využití ve šlechtitelském procesu.
Za kolektiv autorů z kateder botaniky a geoinformatiky PřF Petr Smýkal