Emeritní přednosta a dodnes aktivní člen Neurologické kliniky Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc profesor Karel Urbánek, který letos oslaví 85 let, obdržel za celoživotní práci zlatou medaili České lékařské společnosti J. E. Purkyně (ČLS JEP). Ocenění převzal na Českém a slovenském neurologickém sjezdu, který se uskutečnil v Olomouci.
Karel Šonka z Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, který profesoru Urbánkovi medaili za předsednictvo ČLS JEP předával, jej nazval knížetem české neurologie. „Byl a je jedním z mála neurologů, který má přesah přes celý obor, jak to dříve bylo běžné. Co bych rád zdůraznil, byl dlouhou dobu šéfredaktorem časopisu Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie a pozvedl jej na úroveň časopisu s impakt faktorem, který nám dělá radost dodnes. Byl také dlouholetým úspěšným předsedou České neurologické společnosti, kterou taktéž povýšil na významnou odbornou společnost,“ uvedl laureáta.
„Dovolte mi poděkovat všem, kteří se na tomto mém ocenění podíleli. Ale musím se přiznat, že se cítím jako kuchař z jídelny důstojníků RAF, který 75 let po skončení druhé světové války přijímá Řád bílého lva za chrabrost, když ti chrabřejší již zemřeli,“ pobavil následně přítomné v sále při své řeči Karel Urbánek. „Za svůj úspěch v životě nepovažuji to, že jsem popsal nějakého chlapce s chorobou, která dnes ani u nás není již nic zvláštního. Ale jsem skutečně hrdý na to, že pět z pracovníků, které jsem přivedl na svou kliniku, dosáhlo hodnosti profesora neurologie. Úmyslně neuvádím termín žáci, protože já jsem je nic nenaučil. Pouze jsem byl skautem, který odhalil jejich schopnosti a píli,“ dodal.
Karel Urbánek se narodil v roce 1937 ve slovenském Trenčíně, vyrůstal však v Brně, kde také v roce 1961 odpromoval na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. Profesní kariéru na základě umístěnky zahájil jako lékař neurologického oddělení v nemocnici v Prostějově, od roku 1966 je spjat s olomouckou neurologií. Profiloval se nejen jako vysoce kvalifikovaný lékař a pedagog, ale také jako vynikající klinický výzkumník. Mimo jiné jako první autor publikoval práci na téma onemocnění „moyamoya“, kterou diagnostikoval u českého chlapce v době, kdy byla pokládána za rasovou chorobu Japonců, také jako jeden z prvních na světě aplikoval tzv. indirektní trombolytikum při léčbě ischemické cévní mozkové příhody. V roce 1989 byl jmenován docentem, v roce 1993 pak profesorem neurologie. V letech 1991–2004 Neurologickou kliniku LF UP a FNOL vedl, jako přednosta dbal na její přeměnu v moderní pracoviště. Založil na klinice vysoce specializovaná vědecko-výzkumná centra a podporoval v nich intenzivní výzkumnou činnost. Je autorem či spoluautorem více než stovky původních prací v českých i zahraničních periodicích a v neposlední řadě se vždy trpělivě věnoval výchově mladých talentovaných neurologů.
Zlatou medaili profesor Urbánek převzal na 34. Českém a slovenském neurologickém sjezdu (jeho program a další informace zde), který byl kvůli epidemii covidu-19 po více než dvou letech první velkou akcí v tomto oboru konanou prezenčně. Sjezd našel zázemí v olomouckém hotelu Clarion, do kterého se sjelo téměř tisíc účastníků z České republiky a Slovenska. Sjezd se konal pod záštitou rektora UP Martina Procházky, děkana LF UP Josefa Zadražila a ředitele FNOL Romana Havlíka, předsedou organizačního výboru byl Petr Kaňovský, proděkan LF UP pro vědu, výzkum a grantovou činnost a současný přednosta Neurologické kliniky LF UP a FNOL, která se na organizaci sjezdu podílela.
Medaile pro Jiřího Šantavého
Na nedávné konferenci Kaprasův den v Praze obdržel zlatou medaili ČLS JEP také další lékař spojený s LF UP a FNOL, genetik Jiří Šantavý, zakladatel a dřívější dlouholetý přednosta Ústavu lékařské genetiky a fetální medicíny (současného Ústavu lékařské genetiky). „Považuji to za ocenění své celoživotní práce v oblasti zdravotnictví, speciálně pak lékařské genetiky. V průběhu let se podařilo vybudovat v Olomouci Centrum fetální medicíny jako první v naší republice, které je propojovacím článkem mezi porodnictvím a lékařskou genetikou. Jde o pracoviště významně snižující počet novorozenců narozených se závažnou vrozenou vývojovou vadou, většinou neslučitelnou s postnatálním vývojem, a umožňující i geneticky rizikovým rodinám dosažení zdravého dítěte. Postupně se podařilo navázat bohatou mezinárodní spolupráci s nejvýznamnějšími zahraničními odbornými pracovišti, zabývajícími se touto problematikou, kdy byly v Olomouci opakovaně pořádány mezinárodní konference a dvěma profesorům K. H. Nicolaidesovi z Velké Británie a H. Galjaardovi z Holandska byl udělen čestný doktorát UP. Současně je to samozřejmě i výraz ocenění celému pracovnímu kolektivu, který se na těchto výsledcích zcela zásadně podílel. A sám za sebe bych si samozřejmě upřímně přál, aby tato relativně nová lékařská disciplína se na LF UP a ve Fakultní nemocnici Olomouc nadále úspěšně rozvíjela,“ uvedl profesor Šantavý.
